Mandlový dort

10. května 2015 v 12:53 |  Dorty
Můj nejnovější úlovek sklízí všude úspěchy. Kdo tento dort ochutná, chce ochutnat znovu. Honza si jej přímo zamiloval. Evce taky moc chutná, zbytek mých dětí už jím tak nadšený není. Filip miluje všechno čokoládové, ovšem musí to být kvalitní čokoláda. Po Velikonocích se nám sešla velice slušná sestava zajíců a vajíček. Samozřejmě si hned jednoho ušáka rozbalil, zakousnul se do něj a pak za mnou přišel s plnou pusou rozkousané čokolády, slzami v očích a snažil se mi říct, že mu to nechutná. Ušák skončil v záchodě. Šáře je jedno, co má v puse, hlavně to musí obsahovat cukr.

Filipova vybíravost ve sladkém má ale i své záporné stránky. Kromě nekvalitní čokolády nesnáší gumové bonbóny, lízátka, ovocné žvýkačky, marmélády a podobně. Zkrátka si neoblíbíl ovocnou chuť. Když je potom nemocný, je téměř nemožné do něj dostat sirup proti bolesti. Zatím jsme to řešili čípky. Naposledy při horečce jsem se rozhodla domluvit se s ním. Dala jsem mu na vybranou: buď tabletku do dupky nebo sirupek. Několikrát jsem to musela zopakovat a on si vybral sirupek. Z doporučených 5 ml dal necelé 2 ml. Bylo vidět, že mu to skutečně nechutná, takže 2 ml jsme brali jako obrovský úspěch. Šára využila chvíle, kdy jsem se snažila do Filipa dostat sirup k tomu, aby alespoň olízala lahvičku a uzávěr. O pár dní později měla žaludeční potíže, zvracela a bolelo ji bříško. Samozřejmě se dožadovala sirupku, ale byla hodně zklamaná, když se dozvěděla, že pro sirup nemá vhodnou nemoc.

Mandlový dort peču jen tak ke kafíčku, protože jsme se naučili s Honzou po práci si jen tak na chvilku posedět, uvařit si kafe a dát si něco dobrého k němu. Idyla se ovšem koná zřídka kdy. Obvykle na nás na přeskáčku mluví Evka s Šárkou, Filip buď sedačku obíhá, nebo po nás jezdí autíčky. Honza obvykle znérvózní, bojí se, že se někdo z nich polije horkou kávou, a snaží se je přemluvit, aby se alespoň na pár minut přesunuli nahoru do svých krásných pokojíčků a nám dali pár minut pokoj. Jeho snaha je vždycky marná. Já si říkám, že bychom si tohoto zájmu měli cenit a užívat si ho, protože za pár let budeme my prosit naše potomky, aby vytáhli paty ze svých krásných pokojíčků a strávili pár minut se svými rodičemi. Škoda, že to jde z extrému do extrému, nejdřív obrovský zájem a pak najednou žádný.

Tuto dobrotku jsem pekla již několikrát, opravdu je ideální mít dortovou formu o průměru 23 cm. Použila jsem i menší průměr, ale není to ono. Je lepší, když je dort nižší než vyšší. Nemám dvě formy takového průměru, proto druhou část těsta vliju do hrnce o stejném průměru jako je forma. Hrnec vyložím pečicím papírem a navíc pod něj dám pruhy papíru, díky kterým jde upečený korpus lépe vytáhnout ven.

MANDLOVÝ DORT

Korpus

5 bílků
180 g krystalového cukru
150 g mletých neloupaných mandlí

Griliáš

50 g krupicového cukru
20 g loupaných a nahrubo nasekaných mandlí

Krém

5 žloutků
100 ml smetany ke šlehání
90 g krupicového cukru
150 g másla, nakrájeného na kostičky

Nejprve připravím korpus. Ve velké míse vyšlehám dotuha bílky, potom k nim po částech přisypu cukr a šlehám tak dlouho, až je směs hustá a lesklá. Na závěr vmíchám (už nešlehám) mandle. Formu a hrnec vyložím pečicím papírem a těsto do obou forem rozdělím. Vložím do trouby vyhřáté na 175 °C a peču asi 30 minut.

Na griliáš nasypu do hrnce s tlustým dnem cukr a přiliju trochu vody. Na mírném ohni cukr pomalu rozpouštím a čekám, až zezlátne. Do hrnce nasypu mandle a opět čekám, až zezlátnou. Tato fáze trvá opravdu jen chviličku. Hotový griliáš naliju na pečicí papír a nechám vychladnout. Nakonec ho rozdrtím na malé kousky.

Na krém v míse šlehám žloutky s cukrem a smetanou. Mísu dám nad hrnec s horkou vodou a šlehám tak dlouho, až směs zhoustne. Krém nesmí vařit, protože by se žloutky zdrcly. Krém nechám vychladnout. V jiné míse vyšlehám máslo a postupně přidávám žloutkovou směs a šlehám tak dlouho, až vznikne hladký krém. Ten dám na chvíli do ledničky vychladit. Pozor, krém nesmí ztuhnout.

Nyní sestavím dort. Na první korpus dám asi dvě třetiny krému, ten posypu griliášem a přikryju ho druhým plátem těsta. Ten potřu zbytky krému, nezapomenu ani na strany dortu. Dort dám do ledničky a čekám, až krém ztuhne. Potom krém uhladím náhřátým nožem (do hrnečku dám horkou vodu a do té nůž namáčím). Nakonec posypu dort plátky opražených mandlí.
 

Makové rohlíčky

10. května 2015 v 10:37 |  Buchty, koláče, bábovky
Momentálně je Filípkovým nejoblíbenějším jídlem cokoli s mákem. Samozřejmě v jeho podání to je cokoli s mátem. Nudle s mákem si klidně dá nejen na oběd či večeři, ale už je měl několikrát i na snídani. Když jsem se o tom zmínila před kolegyněmi v práci, nechápaly, že jsem schopná takhle vyvařovat hnedka ráno. Dech jsem jim asi vyrazila tím, že jsem se jim naprosto vážně snažila vysvětlit, že nudle s mákem jsou oproti palačinkám poránu úplnou brnkačkou. Zkrátka si své malé teroristy pěkně rozmazluju, palačinky nesmějí alespoň jednou o víkendu na snídani na našem stole chybět.

Blíži se Vánoce a já jsem opět vyvěsila dětem své vlastnoručně ušité adventní kalendáře. Jako každý rok i letos se jim každé ráno obvykle něco vylíhne. S mákem se zatím nic nepovedlo a určitě tento rok nic nepovede. Evce se ještě nestalo, že by ráno v kapsičce nic nenašla. Zato ti dva už kapsičky měli ráno prázdné, a Filipovi je jednou Honza dokonce v zuřivosti strhnul. Druhý den ráno už mu zase visely, protože ho šel odprosit. Každý prosinec používáme adventní kalendáře jako výchovný prostředek, trochu to zabírá, ale k ideálu to má hodně daleko. Okolo Mikuláše mě Šára tak vytočila, že když jsem jim šla v noci naplnit kapsičky, ten dáreček tam zkrátko strčit nešlo. Honza mi poradil, abych tam ukryla bramboru, což jsem taky udělala a netrpělivě čekala, co bude ráno. A bylo. Madam vylovila bramboru, ale příliš ji to nevykolejilo. Šla mi ji do postele ukázat, já se jí snažila vysvětlit, že to asi bude nějaký trest. Příliš své pozornosti mi ovšem nevěnovala, protože asi po 5 vteřinách brambor hodila do mé postele, otočila svou ručičku a snažila se mi vysvětlit, že nehty, které jí den před tím babička nalakovala, se jí už začíná olupavat, a proto je třeba to přelakovat. Já se ovšem nevzdávala a snažila se jí říct, že příště tam taky může najít kámen nebo mrtvou mouchu. Vytřeštila na mě oči a dodala: A třeba taky mrtvou myš, mami. Korunu všemu nasadila tím, že pro svou bramboru našla malou zelenou plastovou skleničku z IKEA, bramboru tam vrazila a odkráčela i s ní do školky. Paní učitelka se nestačila divit. Šára zkrátka umí udělat ze všeho show.

Následující makové rohlíčky by se klidně mohly vylíhnout v kapsičkám všem třem, protože mák milují všichni, ale to by velice rychle přišli na to, kdo je plní. Evce už to začíná pomalu docházet, ale její touha věřit na zázraky je zatím větší než její rozum.

ROHLÍČKY S MÁKEM

Kynuté těsto

50 g droždí
asi 1/2 lžíce cukru
250 ml vlažného mléka
400 g hladké mouky
1 vejce + 1 na potření rohlíčků
špetka soli

Druhé těsto

200 g hladké mouky
1 balení hery

Nejprve si připravím makovou nádivku. Do hrnce naliju mléko a vodu, přivedu je k varu a přidám mák. Vařím tak dlouho, až se tekutina vyvaří a mák změkne. Pokud mám pocit, že je mák ještě příliš tvrdý, přidám mléko a vařím dál. Nakonec k máku přidám moučkový cukr, skořici, trošku rumu a trochu mandlové příchutě. Občas do směsi nastrouhám i trošku perníku (aspoň nějak zužitkujeme perníčky z Vánoc či Velikonoc). Když mi nádivka zbyde, dám ji do mražáku a příště nemusím nic připravovat.


Z droždí, špetky cukru a trochy mléka nechám vzejít kvásek. Do velké misy dám mouku, vejce, kvásek, zbývající cukr a sůl a nechám pracovat robot, který mi připraví krásné, hladké těsto. To potom v teple kyne asi 1,5 hodiny.


Potom vypracuju ze všech surovin druhé těsto a dám ho do ledničky.

Až první těsto vykyne, rozválím ho na čtverec, do středu položím druhé těsto, první těsto zahnu jako obálku a rozválím na vyšší plát asi 1 - 2 cm. Tento postup ještě nejméně dvakrát zopakuju. Nakonec nechám složené těsto ještě asi 30 minut kynout.

Bochánek rozdělím na čtyři díly. Z každého vyválím kolečko, které rozdělím na osm trojúhelníčků. Na vnější stranu trojúhelníků dám nádivku, tu zakryju boky těsta a roluju směrem ke středu. Rohlíčky kladu na plech vyložený pečicím papírem, potřu je rozšlehaným máslem a nechám je ještě asi 20 minut kynout. Peču v troubě rozpálené asi na 180 °C dorůžova, asi 20 minut.


Evčin slavnostní dortík

22. prosince 2014 v 20:46 |  Dorty
Z Evy se stala 1. září školačka. Tak strašně se těšila, že poslední den prázdnin se jí vůbec nedařilo usnout. Obrovské nadšení jí pak ještě několik dalších dní usnutí ztěžovalo. Do školy jsme ji doprovodili oba, Filip s Šárkou zůstali pro jistotu s babičkou. Evka do školy napochodovala nejen s aktovkou na zádech, ale taky s kornoutem sladkostí v ruce. Svou první aktovku si Evička vybrala sama. Samozřejmě jsem se opět nechala kamarádkami, které rovněž připravovaly své ratolesti do první třídy, strhnout k tomu, abych řešila, jak vybrat tu nejlepší školní brašnu. Naštěstí mě zachránila má lenivost, takže jsem se lehce detailněji zaměřila pouze na jednu značku a nakonec mě stejně nejvíc zajímalo, jakou barvu a obrázek aktovku bude mít. S Evulí jsme potom jednotlivé modely procházely. Tašky, které mi přišly příšerně kyčovité, u Evky bodovaly. Naštěstí ještě neuměla číst, takže nemohla odhalit, že to, že daná aktovka není na skladě, si její maminka vymyslela. Nakonec si Evka přímo v jednom obchodě vybrala sama krásnou brašnu se sovičkou.

Nejen prvňáčky, ale přímo celou školu přivítal na dvoře pan ředitel, jeho zástupce, pan starosta a nechyběl ani místní pan farář. Když úvodní slova skončila, každý prvňáček dostal kytičku, kterou si pro něj připravili deváťáci. Ve třídě si Evka vybrala místo v prostřední řadě ve druhé lavici. Později ji ale paní učitelka přesadila někam jinam. Jediná věc, která mě trochu zaskočila, byl obrovský zájem o vyučování náboženství. Původně jsme tam Evičku neplánovali přihlásit, ale uvědomili jsme si, že naší nadšenkyni asi těžko vysvětlíme, že do tohoto předmětu, kam chodí 18 dětí z 20, ona chodit nemůže. Babičky naše rozhodnutí přivítaly s vekou radostí.

Tak významný den se samozřejmě nemohl obejít bez menší oslavy. Do místní cukrárny jsem návštěvu neplánovala, prože jsem očekávala, že určitě bude v obležení rodiců. Raději jsem pozvala na kafe a dortík mé rodiče a bráchu. Až budu za dva roky péct podobný dort Šárce nebo za čtyři Filipovi, bude jistě celý čokoládový. Evka ale čokoládě tak moc neholduje, dává přednost dobrotkám s jahodami nebo jiným ovocem. Proto jsem opět zalislovala ve své oblíbené kuchařce a vyzkoušela recept, na který jsem se už nějakou dobu chystala. Udělat moučník, kde spodní vrstvu tvoří čokoládové brownies, druhou cheesecake a vršek jahody se šlehačkou, mě lákalo hodně dlouho. Výsledek nejen krásně vypadal, ale taký naší hrdince dne moc chutnal.

EVČIN SLAVNOSTNÍ DORTÍK

BROWNIE
200 g tmavé čokolády, rozlámané na kousky
200 g másla
250 g moučkového cukru
3 vejce
110 g hladké mouky

CHEESECAKE
400 g smetanového sýra (nedám dopustit na pomazánkové máslo z Lidlu)
150 g moučkového cukru
1/2 lžičky vanilkového extraktu
2 vejce

TOPPING
300 ml smetany ke šlehání
100 g moučkového cukru
150 g jahod
plus jahody na ozdobení

BROWNIE
Nejprve vložím rozlámanou čokoládu do mísy a tu potom zahřívám nad hrncem s vodou, až se čololáda krásně rozpustí. Do mísy od mixéru hodím máslo a cukr a šlehám, až se obě suroviny spojí. Potom po jednom přidám vajíčka a mixuju dál. Postupně přidávám mouku a zvýším otáčky na nejvyšší rychlost a mixuju tak dlouho, až získám hladké těsto. Rychlost snížím a pomalu vliju rozpuštěnou čokoládu a pořadně prošlehám. Hotové těst vliju do dortové formy o průměru 26 cm.

CHEESECAKE
Smetanový sýr, cukr a vanilkový extrakt hodím taky do mísy a šlehám při pomalé rychlosti. Výsledek musí být hladký a hustý. Nepřestávám mixovat a po jednom přídám vajíčka. Směs musí být hladká a krémová. Na závěr je možné zvýšit rychlost otáček, ale nesmíme to přešlehat. Hotovou směs vliju na brownie a zarovnám. Vložím do trouby předehřáté na 170 °C a peču 30 až 40 minut. Cheesecake musí po stranách lehounce zezlátnou a na dotek musí bát pružný. Střed by měl zůstat světlý. Po vytažení z trouby nechám dort úplně vychladnou, zakryju potravinářskou folií a dám nejméně na 2 hodiny vychladit do ledničky. Delší pobyt v ledničce (třeba přes celou noc) dortíku jenom prospěje.

TOPPING
Smetanu, cukr a jahody vložím do mísy a vyšlehám dotuha. Růžovou šlehačkou potřu dort a celý dezert ozdobím zbylými jahodami.

V původním receptu se místo jahod mají použít maliny, ale s jahodami to taky funguje perfektně.
 


Mramorová bábovka

20. srpna 2014 v 21:52 |  Buchty, koláče, bábovky
Bábovky máme rádi a děti nejen ty, které nám upeče trouba. Písek je zkrátka nejvděčnějším materiálem. Milují ho všichni tři. Holky už jako mimina zbožňovaly písek natolik, že ho i jedly. Zpočátku jsem byla velmi nervózní, když si Evka narvala pusu pískem. Prskala jsem za ni a snažila se jí pusinku vyčistil. Když se mi to podařilo, nestačila jsem se ani otočit a písek byl zpět. Od nervového zhroucení mě zachránila sama Evka. Jako malé miminko velice ráda vysedávala na nočníku. Obložili jsme ji hračkami a knížečkami, Evka trůnila a my měli i půl hodiny klid. Jednou jsem ji posadila na nočník, Evka byla úspěšná, nočník se jí podařilo naplnit. Než jsem ale stačilo obsah vyhodit do záchodu, Evinka nelenila a ochutnala. Opět jsem zpanikařila, snažila jsem se jí pusinku vymýt a vykřikovala něco o smradlavých kamarádech z chlívku. Paradoxně mi tento zážitek na pískovišti pomohl. Od té doby jsem začala život dělit na život před h.... a po h... Plná pusa písku či kamínků mě už nechávala chladnou. Stále jsem si říkala, že by to mohlo být horší. Šárka byla ještě horší čuně než Evka. Byla schopna ochutnat či olízat kdeco. Bohužel ji tento zlozvyk neopustil ani ve čtyřech letech. Nedávno malovala vodovkami, asi dostala žízeň, tak proč se nenapít z kelímku s vodou na vymývání štětce. Filda v tomto směru nesahá svým sestrám ani po kotníky. Zpočátku mu vadilo mít ruce špinavé od písku, pořád se dožadoval, abych mu je očistila. Takže ochutnávání pískoviště v jeho případě vůbec nehrozilo.

Dnes je více než písek zajímá blátíčko. Jsou to úplní bahňáci. Když je venku po dešti, naše staveniště zabahněné a oni můžou vyrazit ven v gumácích, jsou na vrcholu blaha. Pravda, máme klid, děti jsou konečně schopny se samy zabavit, avšak domů se nám obvykle vracejí tři bahňáci. Doufám, že příští rok bahno nahradí trávník. Pískoviště je taky v plánu, i když se obávám, že je stejně vždycky bude bavit hrát si na písku u sousedů víc než doma. Možná teda budou péct bábovky z písku na zahradách našich sousedů, jsem si ale jistá, že tuto bábovku se holky jednou naučí péct samy, protože je božská.

MRAMOROVÁ BÁBOVKA

5 vajec, žloutky a bílky zvlášť
210 g hery
210 g moučkového cukru
200 ml smetany ke šlehání
300 g polohrubé mouky (jednou jsem omylem použila hladkou a výsledku to neuškodilo)
1 sáček vanilinového cukru
1 sáček prášku do pečiva
kakao
nasekaná čokoláda (nejlepší jsou nasekané bonbóny z bonboniéry Taťána)

Je velice důležité, aby všechny suroviny měly pokojovou teplotu.

Nejprve dám do misky tuk a polovinu cukru a utřu to doběla. Postupně přidávám žloutky, pak snížím otáčky a opatrně vliju smetanu a krátce těsto prošlehám.

V jiné misce vyšlehám dotuha bílky se zbytkem cukru a vanilinovým cukrem. Asi polovinu sněhu smíchám se žloutkovou směsí, přidám mouku s práškem do pečiva a nakonec opatrně přimíchám zbytek bílků.

Těsto si rozdělím na dvě části a do jedné přimíchám kakao (bílá část by měla být větší). Do připravené bábovkové formy (používám silikonovou, proto ji nemusím vymazat tukem a vysypat moukou) nejprve na dno rozprostřu bílé těsto a přidám kakaové, pak opět bílé a kakaové. Než vytvořím poslední bílou vrstvu, posypu těsto nasekanou čokoládou.

Formu vložím do trouby vyhřáté asi na 180 °C a peču přibližně hodinku.




Pivní závin

19. srpna 2014 v 23:41 |  Buchty, koláče, bábovky
Jablka jsou velmi vděčné ovoce. Taky jeden z mála druhů, který jí všechny mé děti. Filípek si v poslední době oblíbil pomeranče. Bohužel se o ně neumí s nikým rozdělit. Na tom bude muset ještě zapracovat. Samozřejmě nehrozí, že by mu z misky ujídala pomeranče Šárka, ale Evka si dá každé ovoce s velkou chutí. Když se její ruka přiblíží k jeho přídělu, ječí a brání obsah zuby nehty. Filda se nám zamiloval do pomerančů a Evička zase do indiánů. A je to láska hluboká a intenzivní. Všechno začalo školkou v přírodě. Vrátila se nám z ním domů malá Apačka. Moc si to tam užila, i když se přiznala, že trošinku večer plakala, protože se jí stýskalo po mamince. Během prázdnin se její vášeň k rudochům začala prohlubovat. Dovolila jsem jí se každé úterý koukat na filmy s Vinnetouem. Výsledkem je, že se nám teď doma mnohem častěji vyskytuje místo naší dcery Nšo-či. Dokonce i účes přizpůsobila svému idolu. Momentálně touží po indiánském oblečku. Doufá, že jí ho ušije babička, ta zase doufá, že to Evku přejde nebo si najde jinou oběť. Evka si už namalovala model, po kterém touží. Před lety se podobně intenzivně zamilovala do kosmonautů. Honza jí jednou ukázal start raketoplánu, který Evule potom s obrovským nadšením zhlédla nesčetněkrát. Honza jásal, konečně jiný favorit než krtek nebo Pat a Mat. Dokonce s ním koukala několikrát na Apollo 13, to jí byly asi 4 roky. Takže její oslava čtvrtých narozin se nesla ve vesmírném duchu. Svíčky sfoukla z dortu - rakety a od dědy s babičkou dostala encyklopedii vesmíru. Jejím velkým přáním bylo, aby jí babička ušila skafandr. Ta se toho zhrozila, a k jejímu velkému štěstí, Evka byla v té době mnohem méně urputná než dneska. K šití vesmírného oblečku nakonec nedošlo, Evka na své přání zapomněla. Ovšem teď je naše Nšo-či o dva roky starší a po indiánském ohozu touží mimořádně. Šárka samozřejmě na Vinnetoua kouká taky, přece nepůjde v osm spát. Například minulý týden nám tvrdila, že už se těší na Vinnetou smrdí (později nám došlo, že myslí Vinnetou v údolí smrti). Naštěstí po oblečku zatím netouží, stačí jí pár fixů, kterými si na obličeji indiánku hravě za pár vteřin vytvoří. Když nemá k dispozici fixy, tajně si hraje s mými malovátky. Je vážně nepříjemné, když otevřu tvářenku od Bobbi Brown a místo losové vidím šedou. To mám chuť vraždit.

Tento závin chutná všem třem mým indiánům. Jeho těsto je křehké a velice dobře se sním pracuje. Už jsem ho plnila i mákem, ale jablka jsou jasnou jedničkou.

PIVNÍ ZÁVIN

300 g hladké mouky
125 g hery
13 lžic piva

Z výše uvedených surovin vypracuju těsto, které vložím do plastového sáčku a nechám alespoň půl hodiny odpočívat v ledničce.

Na rozválené těsto rozetřu opraženou strouhanku (stačí jí jen na másle opražit), přidám postrouhaná jablka, posypu skořicí a cukrem. Náplň by snesla určitě i nějaké vylepšení, ale nám to takto jednoduše chutná nejvíc.

Jedná dávka vystačí na tři záviny. Ty na plechu potřu rozpuštěným máslem a peču ve vyhřáté troubě na 160 °C 30 - 45 minut. Ihned po upečení potírám záviny zbytkem rozpuštěného másla.


Trhací česnekový chleba

12. srpna 2014 v 7:56 |  Pečivo
Už půl roku si užíváme života na venkově. Nic nám tu nechybí a moc se nám tu líbí. Je před námi ještě spousta práce, ale aspoň můžeme stále něco plánovat a na něco se těšit. Samozřejmě bych byla přešťastná, kdyby se naše zahrada alespoň vzdáleně podobala zahradám sousedů. Zatím vypadá jako zaplevelené oraniště. Bohudík máme všude kolem výborné sousedy a sousedky, kterým nevadí ani naše přítomnost ani přítomnost našich tří uřvanců. Snad jim to jednou budeme moci nějak na naší budoucí zahradě vynahradit. Pokaždé, když vyrazí do terénu, skončí u někoho z okolí. Jeden milý soused už dokonce i nakoupil pro naše děti džusy, přece aby nežíznily. Šárka, která nemá absolutně žádné zábrany, si bez jakýchkoli okolků řekne o pití, jídlo a pokud to jen trochu jde, nasáčkuje se k milým sousedům do baráku. Ač má zakázáno zvonit na okolní domy a dobývat se do nich, v jejím případě je to jako házet hrách na stěnu. Vyleze, vybere oběť, zazvoní a nějak se k sousedům infiltruje.

My s Honzou si pohostinnost svých sousedů ovšem taky užíváme. Grilované maso, pstruzi, vínečko, pivečko. Paráda! Naposledy jsme se domluvili na malé grilování se sousedy odvedle. Slíbili jsem, že naložím nějaké maso a společně ho pak sníme. Na jisté věci si ale já, zhýčkané žena z města, budu muset ještě zvyknout. V sobotu dopoledne jsem se vypravila s celou rodinkou koupit maso k místnímu řezníkovi. Samozřejmě nám to nějakou tu chvilku trvalo, než jsme se vypravili. Hic na zdechnutí. Šárka s Fildou jeli na kolech. Aby se jim jelo lépe, měli slíbenou zmrzlinu. Do řeznictví jsme dorazili lehce po jedenácté, prodavačka už vytírala, ale zavřeno ještě neměla. Když jsem se zeptala na kuřecí maso, zatvářila se tak, že na vepřovou panenku jsem se už raději neptala. Zkusila jsem ještě štěstí v obchodě u kostela. Tam se prodavačky taky víc než zákazníkům věnovaly čištění pultů. Nakonec jsem se na řadu přece jen dostala a od cesty do supermarketu mě zachránilo krůtí prso (předposlední maso v obchodě). Radost z úlovku masa mi opět zkazili mí zlatí teroristé. Dostali zmrzlinu, ale bez cirkusu se to neobešlo. Filípek si sice už umí krásně říct o míchanou zmrzlinu, ale když mu zmrzlinářka natočila višňovo-vanilkovou, řval, že takovou nechce. Konečně mi došlo, že míchanou myslí pouze vanilkovou. Děcka lízala zmrzku pod stromy ve stínu, tekla jim, Filip nesnáší, když má kapanec na tričku, tak se samozřejmě pod tím stromem dožaloval nového. Domů jsme opět jeli s řevem, protože Filípek skoro celou cestu ječel: ještě zmrzlinu, ještě zmrzlinu.

Doma si Filip musel třičko s jedním malým téměř neviditelným flíčkem od vanilkové zmrzliny sundat. Je hrozná cíťa, vadí mu i lehce mokrý rukáv. Baby můžou být mokré úplně celé a špinavé od hlavy až k patě a vůbec jim to nevadí.

K masu jsem se rozhodla upéct tento česnekový chleba, který jsem našla na zahraničním webu. Na obrázku vypadal úžasně. Úžasně i chutnal, nejlepší je ho sníst okamžitě. To jsme taky udělali, takže jsem nestihla pořídit ani archivní snímek. Určitě ho brzy udělám, protože tento chleba jsem nepekla naposledy.

TRHACÍ ČESNEKOVÝ CHLEBA (do dvou forem)

2 lžičky sušeného droždí
1 hrnek teplé vody
2 lžíce cukru
2 lžíce másla
1 hrnek teplého mléka
2 1/2 lžičky soli
5 1/2 až 6 1/2 hrnku hladké mouky

Do mísy naliju teplou vodu, nasypu do ní droždí a cukr, všechno promíchám a nechám 10 minut odpočinout. Potom přimíchám máslo, mléko, sůl a tři hrnky mouky. Nechám pracovat robot a postupně přidávám podle potřeby zbylou mouku. Těsto by mělo být hladké, nepřilepovat se ke stěnám mísy a pěkně tancovat kolem háku. Z vypracovaného těsta tvořím malé bochánky (měly by vypadat jako zmenšené Honzovy buchty). Ty namáčím do česnekem ochuceného másla.

OCHUCENÉ MÁSLO

8 lžic rozpuštěného másla
4 stroužky česneku (rozmačkané)
2 lžičky soli
nejlépe nasekané čerstvé bylinky (oregano, petrželka)

Obalené bochánky vkládám do formy (použila jsem formu na chlebíček, ale může být i dortová o průměru asi 20 cm). Chlebíčková forma je lepší. Pěkně se dá vyložit pečicím papírem a výsledek vypadá lépe. Je třeba ale mít ty chlebíčkové formy doma dvě. Těsto ve formách nechám asi hodinu kynout, mělo by se alespoň 1x zvětšit. Potom šup do vyhřáté trouby, asi na 200 °C, peču 35 - 45 minut.


Jahodové muffiny

11. června 2014 v 21:53 |  Muffiny
Začala sezóna jahod. Každý den projíždím kolem polských jahodářů, už jsem u nich několikrát zastavila a nějaké to kilo koupila. Letos jsem se rozhodla, že marmeládu budu dělat pouze z jahod a meruněk. O ty je u nás doma velký zájem, na ostatní druhy marmelád se mi na polici práší. Evka jahody přímo miluje. Když Šárce v puse nějaká přistane, protestuje, ale nakonec ji přece jen polkne. Zvládne dokonce i tři! Filip si k jahodám zatím cestu nenašel, ale jednou jim snad na chuť přijde. Zkrátka to nejsou rajčata, ty likviduje pomalu po kilech.

Dnes jsem poprvé vyzkoušela muffiny s jahodami. Podle kladných ohlasů se do nich jistě pustím znovu. Pekla jsem je do školky, kde slavili dětský den. Krásně jim vyšlo počasí a děti si to jistě užily. Ačkoli je poslední dny neskutečný hic, na školní zahradě vládl příjemný chládek. Parno je poslední dny opravdu šílené, ale mým děckám to naštěstí nevadí. Konečně je tady období zmrzlin a koupání. V neděli jsme ráno vyrazili na zmrzku ke kostelu, Filip jako obvykle pelášil na odrážedle. Jde mu to perfektně, takže obvykle za ním musím běžet a pořád řvu: stůj. Není divu, že na otázku: Jak se jmenuješ? odpovídá: Holit (neumí vyslovit K, místo něj říká všude T - mamita, Evita, vrána dělá tlá, tlá apod.), a když se ho zeptám, jak na něj maminka volá (samozřejmě chci slyšet Filip), bez zaváhání odpoví: Stůj.

V něděli jsem koupila zmrzlinu i Filipovi, byl nadšený, i když i malá porce byla pro něj velká. Od té doby pokaždé, když jedeme kolem budky se zmrzlinou, nadšeně ječí: míchanou.

Kromě zmrzliny si děcka v něděli užila i vodu. Před vchod jsem jim do staré vaničky po Filipovi nalila vodu, přidala nějaké hračky a kbelík. Správně jsem předpokládala, že budeme mít čas vypít si v klidu kafe. Seděli jsme v kuchyni, pili kafíčko a radovali se z toho, jaká je voda úžasná hračka. Po nějaké době jsem vykoukla ven a nestačila se divit. Šárka urputně zapírala, ale nikdo mě nepřesvědčí, že naházet do vody písek, který Honza přihrnul k základům našeho domu, nebyl její zářivý nápad. Filip se rochnil v pískovém bahýnku jako prasátko Pepa. Na celých zádech měl přischlou vrstvu písku. Dobu, kdy Honza běžel pro foťák, aby si ho vyfotil, využila Šárku k tomu, aby si rychle na břicho napatlala co nejvíc písku. Opět dokázali, že se nevyplácí spustit z nich oči.

Doufám, že až budu příští rok tvořit pochoutky z jahod (třeba i tyto muffiny), budou mít má dítka trochu víc rozumu, na zahradě nebude pouze halda hlíny a binec a my dva budeme pít kafíčko na terase a budeme pozorovat naše ratolesti, jak si pěkně hrají na upravené zahradě.

JAHODOVÉ MUFFINY

120 g hladké mouky
140 g krupicového cukru
1 1/2 lžičky prášku do pečiva
špetka soli
40 g másla (zkusila jsem Heru a šlo to),musí mít pokojovou teplotu
120 g plnotučného mléka
1/2 lžičky vanilkového extraktu
1 vejce
čerstvé jahody nakrájené na kousky

Do mísy dám mouku, cukr, prášek do pečiva, sůl, máslo a šlehám. Přidám mléko a vanilkový extrakt a mixuju dál. Nakonec tam hodím vajíčko a několik dalších minut šlehám.

Připravenou formu na muffiny vyložím papírovými košíčky, na dno každého z nich dám několik kousků jahod a ty potom přeliju těstem asi do dvou třetin. Plech vložím do trouby vyhřáté na 170 °C a peču asi 20 - 25 minut.

Vychladlé muffiny ozdobím krémem:

300 g prosátého moučkového cukru
50 g másla, musí mít pokojovou teplotu
125 g pomazánkového másla

Nejprve vyšlehám cukr s máslem. Potom přidám pomazánkové máslo a šlehám dál. Krém musí být nadýchaný, nesmí se přešlehat, protože by zřídnul.

Na zdobení stačí obyčejná lžíce. Na závěr rozdrobím máslové sušenky (stačí jen pár) a posypu jimi muffiny.




Koláče bez kynutí

16. března 2014 v 11:10 |  Buchty, koláče, bábovky
Babička Tinka mě naučila nejen klasické kynuté koláče, ale i tyto, které sice potřebují droždí, ale nemusím čekat, až vykynou. Narozdíl od těch tradičních plním tyto tvarohem a nahoru pod posypku patří povidla. Ovšem ani maková nádivka nic nezkazí. Tyto koláčky vždycky potěší nejen Honzu a děti, ale taky zatím každého, komu jsem chtěla udělat radost. Ráda dělám radost těm, na kterých mi moc záleží. Kéž by tuto mou vlastnost zdědili mí kalousci. Zatím se jim snažím být tím nejlepším příkladem. Poslední dny budu ale jako radostné možná hodnotit s odstupem. Teď mě jejich nezničitelná energie spíš systematicky ničí. Celý den jsou na nohou, skáčou, blbnou, honí se, křičí, mrčí, a večer, když mají jít spát, se konečně zklidní, začnou si ukázkově hrát a je pomalu škoda je nacpat do postelí. Oni jdou často spát s nechutí, zatímco já do postele k smrti unavená padám. Obvykle mě neničí jen fyzicky, ale hlavně psychicky. V poslední době se velmi oteplilo a já opět nemohla nikde doma najít vhodné jarní čepičky. Přes zimu jim kebule narostly, ono se taky není čemu divit, ty blbosti, které se jim každý den rodí v hlavách, jistě potřebuji čím dál tím víc místa. Proto jsem dostala zářivou myšlenky vzít miláčky nakupovat. Nápad se zpočátku nezdál nijak šílený. Opak byl pravdou. Jít do nákupního střediska s třemi živly a plastovou motorkou navíc si asi trest zasluhuje. Vhodné pokrývky hlavy jsem našla až ve třetím obchodě, já byla na pokraji zhroucení, oni na vrcholu blaha. Při zkoušení čepic, chytání rozjetého Filipa na motorce a Šárky mizející každou chvíli mezi jinými regály, jsem už opravdu nevěděla, jestli se mám smát či brečet. Víc se mi do oči draly slzy zoufalství. Věděla jsem, že bez čepic domů přijít nesmím. Potřebovala jsem vyhrát alespoň jednu bitvu. Tímto chováním mi má drahá dítka radost opravdu nedělají. Ani dneska se jim to moc nedařilo. Pokud si Šárka myslela, že maminku potěší, když skočí Filípkovi do postele a podaří se jí přistát až na podlaze, tak se šeredně mýlila. Spodek postele jsem musela podložit Honzovými učebnicemi, aby Filípek dnes nemusel spát na zemi.

Mně nezbývá nic jiného než doufat, že když půjdu svým dětem příkladem a budu jim ukazovat, jak se má dělat radost, třeba pak jednou svou energii využijou i na něco jiného než na ničení rodičů.

KYNUTÉ KOLÁČE BEZ KYNUTÍ

Těsto:
5 dkg droždí
5 kostek cukru
1/4 l mléka
2 dcl oleje
1/2 kg polohrubé mouky
3 žloutky

Tvarohová nádivka:
250 g tvarohu
1 žloutek
1 vanilkový cukr
moučkový cukr (podle chuti)
trochu citronové kůry

Droždí rozdrobím do misky, přidám cukr a trochu vlažného mléka a nechám vzejít kvásek. Do velké mísy nasypu mouku a přidám zbylé suroviny, vliju kvásek a nechám makat robota. Pružné, nelepivé těsto dám na vál, postupně ho rozdělím na menší dílky. Každý dílek naplním tvarohovou nádivkou. Zabalím, vytvaruju kulatý koláček a položím ho na plech vyložený pečicím papírem. Každý koláček jemně rozplácnu (nejlépe to jde rukou, může se použít i naběračka) a pomažu rozpuštěným máslem.

Povidla smíchám s troškou rumu, přisypu skořici a tuto směs nanesu doprostřed každého koláčku. Nakonec koláčky ozdobím drobenkou.

Drobenka:
300 g hladké mouky
200 g tuku (máslo, hera) - změklé
100 g moučkového cukru

Na drobenku smíchám ve větší míse všechny suroviny dohromady. Pokud je drobenka příliš tuková přidám mouku, pokud se moc drolí, přidám tuk. Výsledná drobenka by se neměla příliš drobit, spíše by měla připomínat plastelínu. Z takové drobenky potom tvořím kousky a těmi ozdobím koláčky.

Hotové koláčky vložím do trouby rozpálené na 160 °C a peču dozlatova. Po vytažení z trouby koláče ihned opět potřu rozpuštěným máslem.



Čokoládová dortová lízátka

6. března 2014 v 23:10 |  Buchty, koláče, bábovky
Šárinka slavila narozeniny. Ještě rok a jedna ruka jí nebude stačit, když bude chtít prozradit svůj věk. Opět jsem se snažila, aby její narozeninový den patřil mezi ty speciální. Samozřejmě, že do programu speciálního dne školka patřit nemůže. Děti to přívítaly s radostí, já naivně věřila, že to bude super den. Zjistila jsem ale, že od té doby, co chodím do práce a s dětmi netrávím 24 hodin denně, jsem nějak tomu náporu odvykla. Díky celému dni strávenému s mou zvěří, jsem si opět uvědomila, jak ráda chodím vydělávat peníze. Na obranu svých dětí musím ale přiznat, že to nebyl úplně chytrý nápad tahat prcky během procházky do banky nebo na magistrát. Když mi tep začal nebezpečně stoupat, vytrvale jsem jim vyhrožovala, že je do obchůdku s čokoládovými bonbóny nevezmu. Toto místo bylo totiž cílem naší cesty. Do Šárčina speciálního dne obchod nabitý čokoládovými dobrotami patřit určitě musel. Je nový, pěkný a jsme zvědavá, jak dlouho se v našem městě udrží. Cesta domů byla o poznání horší, už jsem neměla žádnou zbraň, kterou bych na ně použila. Doma je žádné bonbónky nečekaly. Trošku fungovalo, když jsem Šárce hrozila, že se na čokoládová dortová lízátka pro děti do školky vykašlu. Nosit do školky bonbóny mi přišlo poněkud nudné, Šárka je taky speciální tvor, proto přece nemůže svou výjimečnost zabít něčím tak fádním jako jsou koupené bonbónky. Navíc mně se naskytla možnost opět něco tvořit.


Lízátka jsem nakonec upekla a spolu s Evkou je i nazdobila. Ráno je Šárinka hrdě nesla do třídy. Spolu s pohoštěním si tam s sebou vzala i novou sukýnku a panenku, dárky od nás.

ČOKOLÁDOVÁ DORTOVÁ LÍZÁTKA

Asi na 40 kuliček:
200 g másla (pokojová teplota)
200 g přírodního cukru
3 velká vejce
220 g hladké mouky
3 lžíce kakaa
1 lžička prášku do pečiva
100 ml mléka

Nejprve vyšlehám máslo s cukrem, postupně přidám vajíčka. V jiné misce smíchám mouku, kakao a prášek do pečiva a postupně to přimíchám do máslové hmoty. Nakonec do těsta vliju mléko a míchám. Hotové hladké těsto vliju do připravené formy na chlebíček a peču v troubě vyhřáté na 170 °C asi 45 minut.

250 g mascarpone
3 lžíce moučkového cukru

Vychladlý korpus rozdrobím do mísy, přidám mascarpone a moučkový cukr a vytvořím tmavou hmotu, z které se dají krásně udělat kuličky. Ty uložím asi na 4 hodiny do ledničky.

špejle
čokoládová poleva (tady se fantazii meze nekladou, může to být ve vodní lázni roztopená tmavá nebo bílá čokoláda, tentokrát jsem rozpustila trochu ivy a v ní rozmíchala červené potravinářské barvivo a pak následně rozpustila bílou čokoládu, vysledek nebyl špatný, ale k opravdu růžové to mělo hodně daleko, třeba byla chyba v barvivu)

Špejle postupně namáčím v čokoládě a zapíchávám do kuliček, opět je nechám chvilku v chladu. Potom rozpuštěnou čokoládu naliju do užší skleničky a kuličky v ní namáčím a přebytečnou čokoládu nechám okapat. V této fázi je důležité mít nachystaný kousek polystyrenu, do kterého lízátka zapichuju a hned je zdobím cukrářským zdobením. Se zdobením nesmím otálet, čokoláda tuhne poměrně rychle.



Muffiny ala koblížky

31. ledna 2014 v 19:24 |  Muffiny
Tento recept jsem našla na poslední stránce nejnovějšího čísla časopisu Apetit. Pravda, s koblížky, jak je znám já, mají pramálo společného, ale to vůbec nevadí. Snadný, rychlý a hlavně chutný recept. Klasické koblížky čas od času doma s holkama smažíme. Občas je dáme vychladnout na okno a ony dělají, že hlídají, aby jim ani jeden neutekl. Trpělivé moc nejsou. Kdyby koblížky měly v úmyslu vzít nohy na ramena, na talíři by nám jim mnoho nezbylo, pokud by na ně dohlížely zrovna ony. Je to logické, jsou malí a malé děti obvykle nevydrží dělat delší dobu jednu věc. Ovšem i zde výjimka potvrzuje pravidlo.

Co se ale týče řevu a mrčení, je jejich výdrž až obdivuhodná. V poslední době nebylo dne, kdy by někdo z nich neřval. Často se u nás bohužel stává, že ječí minimálně dva kousci najednou nebo, když jeden právě skončí, objeví se u jiného problém, který jde podle nich řešit pouze ohlušujícím řevem. Spouštěčem bývají různé věci: mé rozhodnutí Filipa obléknout, požádání Šárky, aby si umyla ruce či šla snídat. Snažím se předvídat, ale moc se mi to nedaří. Taky má trpělivost má své meze. Obvykle se snažím jim jejich imaginární problém pomoct vyřešit, ale často to končí tak, že se k jejich řevu přidám i já. Naši sousedé už možná stříhají metr a těší se, až se odstěhujeme. Zvyknout se dá na různé věci, ale na toto v žádném případě. Už se o to snažím šest let a pořád neúspěšně.

Když se Evka narodila, byla jedno z nejuřvanějších miminek v okolí. Mamka mě uklidňovala, že jsem si to vybrala u prvního dítěte a druhé bude za odměnu. Po narození Šárky konstatovala, že opravdu nikdy není tak špatně, aby nebylo ještě hůř, a nevěřila, že bych si mohla pořídit ještě jednoho křiklouna. Filípek se zpočátku opravdu zdál být tím miminkem za odměnu. Dnes už je ale někdy miminkem za trest. Řevem se hravě vyrovná svým dvěma starším sestrám. Právě prožívá ukázkové období vzdoru. Nechce se oblíkat, jít ven, nasednou do auta apod. Komplikuje mi to hlavně rána, kdy mám jít do práce a on se najednou sekne. Zatím jsem schopna ho přeprat a nacpat do kombinézy. Ovšem vrazit ho do autosedačky je už o poznání horší. Filip se vypne a nejde zlomit, to už obvykle řveme dva (někdy je nás i víc, pokud má nějaký problém i některá z bab).

Když to vykládám okolí, často od svých starších kamarádek slyším, že bude hůř. Třeba jednou, až se se mnou budou mé těžce pubertální děti odmítat bavit, se slzou v oku zavzpomínám na dobu, kdy se po mně usoplené, řvoucí plazily.


MUFFINY ALA KOBLÍŽKY

140 g třtinového cukru
200 g hladké mouky
1 lžička jedné sody
2 velká vejce
100 ml bílého jogurtu
1 lžička vanilkového extraktu
140 g rozpuštěného másla
marmeláda

Do mísy nasypu cukr, mouku a jedlou sodu a všechno promíchám. V jiné misce krátce prošlehám vejce, jogurt a vanilkový extrakt a pak to vliju k sypké směsi. Nakonec přidám rozpuštěné máslo a rychle zpracuju těsto. Není dobré těsto přemíchat, protože by se to odrazila na výsledku. Těsto by prý bylo zbytečně tuhé.

Do formy na muffiny vložím papírové košíčky, které naplním těstem ze dvou třetin (poprvé mi to přišlo zbytečně moc, ale má to význam, marmeláda klesne dolů). Potom do každého muffinu dám lžičku marmelády a překryju ji zbylým těstem.

Muffiny peču v troubě předehřáté na 170°C 16 -18 minut. Koblihy vyběhnou. Když je vytáhnu, nechám je asi pět minut chladnout ve formě a potom každý koblížek obalím v moučkovém cukru.



Kam dál