Srpen 2013

Kynuté knedlíky

31. srpna 2013 v 21:42 Domácí pekárna
Kynuté knedlíky mě provázely celé mé dětství. Mamka se je odmítla učit a stále tvrdí, že kynuté těsto není nic pro ni. Naštěstí tu byla a stále je moje babička, která je umí skvostně. Když to šlo, zbalila jsem si svůj dětský kufříček a šla na prázdniny o ulici dál k babičce a dědovi. Téměř každý týden se dělaly koláče a mě strašně bavilo babičce asistovat. Nepamatuju si, že by někdy byla na mě nevrlá a odháněla mě. Možná ta babičkovská trpělivost přichází s věkem a třeba až kolem mě budou běhat má vnoučátka a budou se hrabat v mouce, snažit se rozbíjet vajíčka, míchat těsto nebo ochutnávat cukr, nebude mi to vůbec vadit. Zatím mám ale do babiččina věku daleko a ta trpělivost mi velmi chybí. Moje děti mi chtějí s vařením a hlavně s pečením neustále pomáhat. Zpočátku mám vždy snahu být milá maminka, ale postupně, jak se mi v míse hrabou čtyři ručičky, Šárka má plnou pusu mouky a neustále ochutnává heru nebo jak se holky přetahují o to, kdo bude šlehat sníh, mě má trpělivost bohužel opouští a velmi často vybuchnu. Nesmím zapomenout na Filipa, kterému taky nesmí nic uniknout. Obvykle mi visí na noze nebo po úchytkách na šuplících se snaží vyšplhat na pracovní desku. Nebude to jistě dlouho trvat a zdolá ji.

Moje holky své kufříčky s krtečkem (Evka žlutý a Šárka zelený) mají a na prázdniny k babičce se velmi těší. Když k ní přijedou, obvykle zazvoní a do kecafonu řvou: Babi máme kufr. Každopádně, když mají chuť na kynuté knedlíky, musí se povolat prababička Tinka. Co se týče kynutého těsta, tak jsem se naštěstí nepomamila, ale pobabila.

Letošní léto jsem knedlíky dělala už několikrát. Evka má ráda ovocné. Vzhledem k tomu, že Šárka z ovoce jí zatím jen banány, jablka a jahody, plním její knedlíky povidly. V polovině prázdnin jsem dostala meruňky, takže kromě meruňkového koláče došlo i na knedlíky. Vždycky jich udělám více, přebytky hodím do mražáku a skvělý rychlý oběd nebo večeře je na světě. Naposledy jsme si na oběd dali knedlíky se švestkami, které jsem si přivezla od Věrky z Třemešné. Stavili jsme se u ní na cestě domů poté, co jsme úspěšně zdolali vrchol Pradědu.

Na knedlíky jsme pozvali i Adámka, který, ač si s sebou nepřinesl kufr, byl u nás na prázdninách. Evka si to strašně přála a na konci srpna pořád žadonila, aby ten Adámek k nám už přišel na noc. Nakonec to klaplo a Adam u nás jednu noc spal. Následující den ráno jsem vzala všechny čtyři děti a šla si do školy zařídit obědy. Velmi mě bavily udivené pohledy mých kolegů, kteří se pořád nemohli dopočítat. Najednou kolem mě nelítaly děti tři, ale čtyři. Adámek naštěstí není Šárka, takže jeho hlídání bylo úplně v klidu. Na oběd jsem teda dětem udělala švestkové knedlíky, banánem je nemám odvahu plnit, a proto Šárka měla opět povidlové. Povedly se mi a všichni dlabali, až měli boule za ušima. Adámek si jich několik odnesl domů v sáčku na večeři.

KYNUTÉ KNEDLÍKY

1 vejce
0,5 l ohřátého mléka
400 g polohrubé mouky
400 g hrubé mouky
trochu cukru a soli
15 g droždí

Do domácí pekárny postupně dám vejce, mléko, oba druhy mouky, cukr, sůl a nakonec droždí. Zapnu program: kynutí a čekám 1,5 hodiny, až je těsto hotové. Během hnětení, ale těsto hlídám a podle potřeby přiliju mléko nebo přidám mouku. Ideální těsto by mělo být středně tuhé.

Vykynuté těsto dám na moukou posypanou linku, rozdělím ho na menší kousky, prsty z nich udělám placky, ty naplním ovocem a nechám na lince ještě chvíli nakynout. Mezitím přivedu ve dvou velkých hrncích k varu osolenou vodu. Když voda vaří, knedlíky do ní nahážu a teď nastává nejdůležitější chvíle, na které závisí výsledek vašeho snažení. Od bublající vody plné knedlíků se nesmí odcházet a musejí se hlídat jako Šárka v zoo. Vím to velmi dobře, protože mé první pokusy skončily nevalně. Asi polovina knedlíků byly tvrdé nepojídatelné hroudy. Zavolala jsem babičce a ta mi okamžitě sdělila: Převařila jsi je. Hned jsem si vzpomněla na babičku, která od hrnců s knedlíky nikdy neodešla a dříve, než je uvařené vytáhla, jeden vyndala, dvěma vidličkami do něj udělala díru a zkontrolovala, jestli je hotový. Pokud narazila na neuvařené těsto, hodila knedlík zpět do hrnce, chvíli čekala a pak to zopakovala s dalším kouskem. Uvařené knedlíky nesmím zapomenout propíchat vidličkou, aby z nich unikla přebytečná pára.

Ovocné knedlíky na talíři poliju rozpuštěným máslem a posypu moučkovým cukrem. Nic víc nepotřebují.

Doporučuju si knedlíků udělat více a ty nesnězené dát do sáčku a hodit do mražáku.

Óda na domácí pekárnu

31. srpna 2013 v 13:43 Domácí pekárna
Je několik věcí, jejichž koupě nebudu nikdy litovat. Určitě mezi ně patří nosítko pro mimina a domácí pekárna. Nosítko jsme si koupili, když byly Evce asi 4 měsíce, a musím vážně konstatovat, že to záchránilo život nám všem. Evka byla totiž neskutečný uřvanec, což mě jako prvorodičku nesmírně překvapilo. Devět měsíců jsem očekávála krásné voňavoučké miminko, které budu obdivovat, když bude spát v kočárku. Samozřejmě jsem všude zdůrazňovala, že kočárkem se nebude houpat, protože si na to dítě přece nesmí zvyknout. V této vizi mě utvrzovala má mamka, která, když vzpomínala na mě jako na mimino, vždycky popisovala, jak ty první tři měsíce se mnou byly nádherné a hlavně klidné. Pořád jsem spala a ona se nudila, prý tolik knížek kolik přelouskala tehdy, už potom nikdy nepřečetla. Takže během těšení se na mimi, jsem si taky vytvářela seznam knih, které jsem měla v plánu si přečíst.

Ovšem, jak říká jedno české přísloví, člověk míní, život mění (nebo tak nějak podobně). V březnu se mi narodila Eva. Řvala už od prvního dne v porodnici. Slyšela jsem, že děti, které mají novorozeneckou žloutenku jsou zpočátku spavé. Jak jsem toužila alespoň po malé žloutenčičce. Dnes vím, že to byla hříšná myšlenka. Ale co! Jsem žena hříšná. Řev se doma stupňoval a mé zoufalství s ním. Tolik čokolády na nervy, jako jsem snědla tehdy, už asi nikdy nepozřu. Naštěstí to na mé figuře nezanechalo žádnou stopu, protože mi moje voňavé mimi nedalo odpočinout. Na stojící kočár jsem mohla zapomenout. Evička spala ve dne jen v něm, ale po celou dobu jejího spánku jsem jím nesměla přestal houpat nebo se zastavit. Jednou jsem dokonce před lékárnou prosila nějaké cizí paní, aby mi dítě pohoupaly, že musím jít koupit opalovací krém. Houpaly, ale asi špatně, Evka se probudila a domů jsem běžela se řvoucím uzlíčkem. Byla jsem opravdu zoufalá. Na procházky jsem vyrážela 2x denně. Návštěvy u kamarádek si plánovala tak, aby jedno spaní proběhlo cestou tam, druhé cestou zpět. Doma Evka řvala samozřejmě taky, pokud jsem si dovolila ji položit. Vypadalo to, že má na zádech čudlík, který zapne řev, kdykoli si dítě lehne. Nakupovali jsme s Honzou jak zběsilí různé pomůcky. Hrací deku, vibrující křesílko, hrazdičku apod. Nic nepomohlo. Až jednou jsme jeli na víkend na chalupu do Třemešné a Lenka nám půjčila po Cyrilkovi nosítko. Najednou začal být život zase krásnější a růžovější. Evku jsme umístili do nosítka hlavou ven tak, aby na všechno viděla. Měli jsme obě ruce volné a už nás vůbec nebolely. Ani záda nebolela, protože nosítko mělo bederní pás. Zkrátka paráda! Ještě ten víkend jsme si objednali vlastní kousek.

Byl do opravdu dar z nebes. Sice jsem vypadala na procházkách podivně, když jsem si nesla na břiše spokojené dítě a vezla prázdný kočár, ale pohledy kolemjdoucích (ať už znamenaly cokoli) mě nechávaly chladnou. Místo dítěte jsem kočárek obvykle vyplnila nákupem. Zkrátka, když mimino otevřelo oči a začalo křivit pusu a chystalo se k řevu, vytáhla jsem nosítko a šup tam s ním. Byly jsme spokojené obě dvě.

U Evičky jsme s Honzou měli pocit, že jsme něco zanedbali hned na začátku a sami tak vychovali řvouna. S příchodem dalších potomků, stejně uřvaných, jsme pochopili, že to bude spíše genová záležitost. Honza stále tvrdí, že za to nemůžeou geny, ale degeny. Všechny naše tři děti řvaly a prošly nosítkovou fází. Někde jsem slyšela, že časté nošení není pro dítě ze zdravotního hlediska dobré. Naše děti díky nosítku přežili a my taky!

Další opravdu dobrou koupí byla domácí pekárna. Už ji máme několik let a stále ji hojně využívám. Samozřejmě, počáteční nadšení z čerstvě upečeného chleba opadlo. Občas si ho dopřejeme, ale stejně častěji pečivo kupuju. Honza, náš hlavní pekař, už totiž zlenivěl a nechce se mu těch pár surovin do pekárny nasypat a nastavit program.

Já ale pekárnu zaměstnávám velmi často. Ráda peču koláče, vánočky, kynuté knedlíky apod. Naštěstí už je dávno pryč doba, když jsem zápasila s těstem v míse. Ruka mě bolela a obvykle jsem to poměrně rychle zabalila, takže těsto nebylo pořádně prohnětené. Dnes za mě pracuje technika. Mým úkolem je pouze všechno odvážit, nasypat dovnitř a zmáčknout správné tlačítko. Okolí si myslí, že jsem kdovíco, když na talíř naservíruju makové koláče nebo kamarádky a jejich děti pozvu na kynuté švestkové knedlíky jako od babičky, ale ono je to tak snadné s mým pomocníkem. Jsou tedy věci, jako např. houskový knedlík, které bych si v obchodě už nekoupila, protože je umím připravit mnohem lépe a té práce na tom zase tak moc není.

Možná vám, mé milé děti, jednou do výbavy koupím dvě věci: nosítko pro vašeho řvouna (protože geny jsou geny) a domácí pekárnu.

Zapečená ryba

29. srpna 2013 v 21:52 Pokrmy z ryb
Ryby naše děcka jí poměrně rády. Nejčastěji si dáváme lososa nebo pangasia. Občas zajedeme do Davidova mlýna nachytat si pár pstruhů. Děcka jsou vždycky nadšená. Přijedeme tam, dostaneme prut, kyblík na úlovky a paličku. Nachytat si pár ryb tam trvá opravdu jen chvíli, protože v rybníce je snad víc pstruhů než vody. Když máme nachytáno, holky se jdou prolézt do lanové dráhy a pak jedeme domů udělat si dobrou zdravou večeři. Honza u jídla hučí, protože mu vadí vybírat z masa kosti. Obecně mrčí vždy, když má na talíři něco, co obsahuje kost, kuře, krůtu ... Mně pstruh nevadí, moc mi chutná. Jsem zvědavá, jestli se děcka pomamí nebo potatí, jestli jim kosti vadit nebudou nebo jo.

Do Davidova mlýna jezdíme nejen chytat ryby, ale i pokud chceme strávit příjemné odpoledne. Holky lezou v lanech, Filip si hraje na písku, já piju latté a čas rychle běží. Jednou si Šárka sama zašla objednat čokoládovou zmrzlinu. Rozhodli jsme se, že si něco dáme na místní terase. Pomalu jsme tam mířili. Šárka byla nejrychlejší. V okamžiku, kdy jsme tam přicházeli, šla nám naproti číšnice, na tácku nesla pohár s jedním kopečkem a za ní si to šinula naše Šárka. Slečna byla velmi překvapená. Myslela si totiž, že holčička patří k jinému stolu, a tak jí vůbec nepřišlo divné, když si holčička přišla objednat zmrzku. Šárka zkrátka nemá zábrany a nebojí se. Bez zábran si objednává i jinde.

Naposledy, když jel s námi do Davidova mlýna Honza, hopsnul z tamní věže vysoké 12 m - místní Mlynářův skok. Lanovou dráhu tam mají i pro dospělé, Honza si ji už jednou prošel, já to zatím plánuju. Letos mi to už asi nevyjde, tak snad příští rok.

Loni jsme navštívili i místní keramickou dílnu a Evka si tam vyrobila rybku a Šárka hlavu nějaké obludky. Filip to jen sledoval z kočárku, byl ještě miminko. Celé letošní léto chodily holky pro změnu do keramiky do Opavy k paní Černé. Evka tam dochází už od jara a je z keramiky nadšená. Moc jí to baví. Byt se nám pomalu plní různými vílami, princeznami, mističkami, talířky, šneky apod. Spoustu výrobků jsme už i rozdali. Teď se nám to doma bude plnit dvojnásob, protože během prázdnin se k Evkce přidala i Šárka a vypadá to, že bude chtít chodit pravidelně. Paní Černá má božskou trpělivost, protože s Šárkou to není snadné. Je malá, ale hlavně divoká a svéhlavá. Od září by měly chodit společně s Agátkou.

Ale teď už rychle zpátky k rybě. Recept jsem dostala od Petry. Je to opět chutná rychlovka, suroviny na její přípravu obvykle vždycky doma najdu, jen nesmím zapomenout koupit rybu. Obvykle používám pangasia.

ZAPEČENÁ RYBA

3 lžíce másla
500 g pangasia nebo jiné bělomasé ryby
250 ml 33% smetany
sůl
strouhaný sýr na posypání

Na pánvi rozpustím máslo, z obou stran opeču rybu, vložím ji do zapékací mísy a zaliju lehce osolenou smetanou. Mísu dám do trouby rozpálené asi na 200 stupňů. Peču asi 20 minut a pět minut před tím, než rybu vytáhnu ven, ji posypu sýrem a počkám, až se rozpustí a lehce zhnědne.

Rybu si dáváme s brambory nebo bramborovou kaší. Tu připravím lehce. Uvařené brambory rozmačkám. Naliju do nich rozpuštěné máslo a teplé mléko a kaši vyšlehám dojemna. Někdy do ní přisypu pokrájenou petrželku.

Palačinky s bešamelovou omáčkou

28. srpna 2013 v 21:27 Rychlé večeře
Palačinky naslano bitvu s těmi sladkými u nás prohrávají na plné čáře, ale když je udělám, nikdo si nestěžuje. Pokud mám kousek kuřecího, přídám ho do směsi, kterou palačinky plním, ale jde to i bez masa.

PALAČINKY S BEŠAMELOVOU OMÁČKOU

Palačinky si připravím z dvojité dávky (recept viz Palačinky / Sladká hlavní jídla).

3 lžíce másla
1 sáček mražené zeleniny (mrkev, hrášek, kukuřice), uvařené
popř. 1 - 2 kuřecí řízky

Bešamelová omáčka:
50 g másla
40 g hladké mouky
600 ml mléka
1 bobkový list
6 kuliček černého pepře
3 kuličky nového koření
sůl
špetka muškátového oříšku

Nejprve si připravím palačinky, asi 8 - 10 kousků.

Na pánvi zpěním máslo, přidám uvařenou zeleninu a chvíli restuju, osolím, opepřím. Pokud najdu kuřecí řízek, je postup lehce jiný. Maso nakrájím na malé kousky a ty usmažím na pánvi, pak teprve přidám zeleninu. Směs rozprostřu na palačinky a zamotám klasickým způsobem. Zamotané palačinky pokládám jednu vedle druhé do připraveného hlubšího menšího plechu nebo zapékací mísy.

Bešamelovou omáčku připravuju následujícím způsobem. Ve vyšším hrnci rozpustím máslo a přisypu mouku. Pružinovou metlou za stálého míchání mouku opékám. Až lehce zhnědne, zaliju ji mlékém a nepřestávám míchat, v omáčce nesmějí být hrudky. Do omáčky hodím bobkový list, přidám špetku muškátového oříšku a asi 20 minut vařím, nezapomínám na míchání, protože mléko se lehce připaluje. Pokud je omáčka příliš hustá, přiliju mléko. Na závěr omáčku osolím a opepřím.

Hotovou omáčkou zaliju palačinky a zapékací mísu vložim asi na 30 minut do trouby rozpálené na 180 stupňů. Na závěr jídlo zasypu strouhaným sýrem. Počkám, až se sýr lehce zhnědne a mám hotovo.

Někdy se mi nechce dělat bešamel. V tomto případě najdu v lednici dvě 33% smetany, naliju je do hrnce, osolím, opepřím, přivedu k varu a povařím několik minut. Smetanou zaliju palačinky a všechno upeču.

Palačinky

28. srpna 2013 v 20:38 Sladká hlavní jídla
Blíží se konec prázdnin. Venku to vypadá, že pomalu přichází podzim, mé nejoblíbenější roční období Jsem asi jedna z mála, kterým končící léto nevadí. To letošní mi dalo poměrně zabrat. Téměř celé prázdniny jsem trávila se svými dvěma zlatými teroristkami a jedním začínajícím diktátorem. Aby zlobili alespoň o chloupek méně, bylo třeba je nějak zabavit. Dnešek jsme kupříkladu strávili v ostravské zoo. Přežili jsme to, což je to nejhlavnější. Šárka se sice několikrát ztratila, ale naštěstí jsme ji vždycky našli. Mám ale pocit, že po dnešku budu jméno Šárko volat i ze spaní. Domů jsme se dostali až večer, takže můj plán byl jasný: udělat rychlou večeři, osprchovat je, včelka Mája a spát. Na večeři jsem dětem udělala palačinky. Ty milují hlavně ráno, je to jejich nejoblíbenější snídaně. Filipovi palačinku postupně trhám do jeho talířku a konzumaci nechávám na něm. Nesmím mu ji ale natrhat celou, protože to by se asi udusil. Zatím moc nechápe, že si další sousto má narvat do pusy až, když ji má prázdnou. Dneska si dal palačinku s rajčetem. Viděl ho na mém talíři a začal somrovat. Jsem moc ráda, že mu rajčata tak chutnají. Evka jim přišla na chuť až letos, kdy si je sama trhá na balkóně z keříčků, a Šárka jim na chuť nejpřijde asi nikdy.

Honza se dlouho snažil najít ideální recept pro jejich přípravu. Chtěl umět usmažit takové palačinky jako dělají v hotelích kuchaři na snídani. Pročítal recepty, různě těsto obměňoval, jednou přidal celé vejce, jindy zase pouze žloutek. Pravdou je, že se mu to nakonec podařilo. Dlouho byla příprava palačinek v naší rodině jen na něm, což mi vůbec nevadilo. Zlaté časy, kdy jsem po palačinkách dychtící děti posílala za tatínkem, jsou bohužel nenávratně pryč. Může za to Dita P. a její kuchařka, kde jsem našla jednoduchý recept na ideální palačinky. Takže, Dito P., díky! Je to zase na mně.

Palačinky si děcka dávají s javorovým sirupem, marmeládou nebo jen tak. Během letošního léta jsem vyrobila několik různých marmelád: jahodovou, meruňkovou, ostružinovou a broskvovou. Nejvíc nám chutná jahodová a meruňková (obě opět podle Dity P.).

Čas od času si dáme i palačinky naslano. Tento recept najdete v části Rychlé večeře (často je máme i na oběd).

S jenou dávkou nikdy nevystačím, téměř vždycky musím všechny suroviny zdvojit.

PALAČINKY

100 g hladké mouky
špetka soli
1 lžíce hnědého krupicového cukru
2 velká vejce
1 lžíce slunečnicového oleje
300 ml mléka (to dávám podle oka, až má těsto tu správnou konzistenci, přestanu ho dolívat)
rostlinný olej na potírání pánve

Do mísy dám všechny suroviny a asi 150 ml mléka. Všechno prošlehám, přilévám další mléko a šlehám. Správné palačinkové těsto by mělo mít konzistenci smetany a mělo by být hladké a bez hrudek.

Velkou pánev lehce pomažu olejem a na rozpálený povrch naliju tenounkou vrstvu těsta. Nedoporučuju od pánve odcházet, protože palačinky se smaží velmi rychle.

Občas se stane zázrak a několik palačinek mi zbyde. Sirotečky zabalím do potravinářské folie, uložím do lednice, druhý den je ohřeju v mikrovlnce a skvělá snídaně je hotová. Nikdo neremcá a všichni jí rychle, což se u nás ráno stává velmi zřídka.

Kuře s dvěma omáčkami

26. srpna 2013 v 21:00 Těstoviny
Toto jídlo patří mezi naše hitovky. Zatím nikomu nepřestalo chutnat a splňuje všechny mé požadavky. Je tedy: poměrně rychlé, ze snadno dostupných surovin a hlavně bleskově mizí z talířů. Mé děti i Honza byli asi ve svých minulých životech Italové, což je mnohem lepší, než kdyby třeba byli takoví Thajci. Nic pro ti Thajcům, ale italská kuchyně (alespoň tak, jak ji znám zatím já) je chutná a příprava jídel nezabere mnoho času narozdíl od té thajské. Máme doma jednu kuchařku plnou thajských jídel, několik let se na ni prášilo na poličce, pouze jsme ji občas prolistovali a zjistili, že suroviny k přípravě většiny jídel u nás v Lidlu nekoupíme.

Těstoviny u nás zkrátka letí. Například dneska si všichni tři dali na večeři nudle s krůtím masem a rajčatovou omáčkou. Toto jídlo jsme měli na oběd v pátek. Chtěla jsem změnu, sáhla jsem proto po receptu od Dity P., která vaří krůtí stehna se šalotkami a rajčaty. Všichni to snědli, ale Honza moc nadšený z krůtí nohy nebyl a poradil mi, abych příště podobným způsobem připravila kus prasete.

Možná budu po italských receptech sahat čím dál tím častěji. S největší pravděpodobností mi ubude času, ale nechci, abychom se začali živit převážně chlebem se sýrem. To by byla nuda! Dneska jsem totiž byla po pěti letech poprvé v práci a od příštího týdne vám, milé děti, končí veget. Mamka se vrací do školy. Holky začnou chodit do školky. Evka už bude předškolačka, bohužel ani tento fakt, že bude ve školce mazákem, jí pohled na tuto instituci nezměni. Do školky dochází tři roky, loni už naštěstí tak ráno nebrečela, ale stále se tam netěší. Vypadá to, že bude muset přetrpět ještě ten poslední rok a pak už konečně hurá do vysněné školy. Poslední dobou řeší to, že už půjde do školy, ale ještě neumí číst. Snad se to do příštího září nenaučí. Šárka zatím neví, do čeho leze. Evka ji nijak neděsí a já jen doufám, že se historie nebude opakovat. Třeba si školku Šárka zamiluje, kéž by. Filip bude v době, kdy se jeho matka bude odreagovávat ve škole, pobývat u babičky.

Čekají nás velké změny, které se ale nesmějí negativně odrazit v naší stravě. Přece žijeme, abychom dobře jedli a ne naopak. Proto, bože, díky za Italy.

KUŘE S DVĚMA OMÁČKAMI


Rajčatová omáčka:
Pro své hladové krky obvykle dělám tuto omáčku z dvojnásobné dávky.

olivový olej
1 cibule nakrájená nadrobno
3 stroužky česneku nakrájené nadrobno
1 plechovka rajčat
1 menší plechovka rajčatového pyré
2 bobkové listy
sůl, pepř, cukr
bazalka

Na rozpáleném oleji nechám zesklovatět cibuli, pak krátce orestuju česnek. Do hrnce přidám rajčata, pyré a bobkové listy, promíchám, přivedu k varu, přiklopím poklicí a dusím asi 20 minut. Na závěr dochutím cukrem, solí a bazalkou.

Smetanová omáčka s kuřetem

V době, kdy se rajčata pod pokličkou krásně dusí, připravím kuře s druhou omáčkou.

3 lžíce másla
2 kuřecí řízky nakrájené na malé kousky
1 33% smetana
sůl, pepř

V pánvi roztopím máslo, přidám kuře a smažím, až je maso opečené. Vše zaliju smetanou a chvíli povařím, čekám, až smetana začne houstnout. Na závěr výtvor osolím a opepřím.

Kuře podávám s těstovinami. Doporučují se tagliatelle. Nejsou špatné, omáčky se na ně hezky lepí, jen děti mají problém je namotat na vidličku. V Lidlu jsem ale našla perfektní tagliatelle, které jsou nakrájené asi na 3 cm dlouhé kousky.


Svíčková na smetaně

25. srpna 2013 v 21:30 Česká klasika
České děti musejí mít něco jako svíčkový gen. Neznám totiž ve svém okolí žádné, které by svíčkovou pohrdlo. A vy, mé děti, samozřejmě nejste žádnou výjimkou. Když vám toto jídlo přistane na talíři, poměrně rychle ve vás zmizí. Svíčkovou má asi z mých tří hladových krků nejraději Evka. Kdybych uměla uvařit svíčkovou bez masa, bylo by to dokonalé. Když jsem nedávno chtěla udělat rodině radost a vrhla jsem se na jejich oblíbené jídlo, knedlíky a omáčka zmizely hned, jen to maso zbylo. Honza mi poradil, abych příště udělala svíčkovou a maso vynechala. Ještě jsem ale nepřišla na to, jak to udělat. Vím, že pravá svíčková se musí dělat z hovězího, obvykle kupuju hovězí váleček. Ale několikrát jsem už sáhla po kuřecím nebo krůtím mase a všichni bagrovali.

Obvykle si zeleninového základu udělám více, abych si mohla alespoň jednu krabičku schovat do mražáku. A pak, jednou, když nevím, co uvařit, prohledám mražák a ejhle, už vím, co bude na oběd. Do omáčky rozmíchám smetanu a v jiném hrnci podusím kuřecí řízky. Bez práce jsem hvězdou.

Knedlíky si dělám vždycky sama. Už bych si hotový knedlík asi nekoupila. Nic proti nim, ale umím lepší. Od té doby, co mám domácí pekárnu, není problém udělat kynutý houskový, ale nejlepší je stejně obyčejný z rohlíků. Po tom se zapráší vždycky. Recepty na mé oblíbené knedlíky najdete v rubrice Přílohy.

Svou svíčkovou vařím podle Kluků v akci. Moc jsem recepty na svíčkovou neporovnávala, ale pochybuju, že bych našla něco opravdu revolučního. S jejich svíčkovou jsem slavila úspěch, takže jsem u ní setrvala.

Chci zdůraznit, že při přípravě základu není třeba nikam spěchat. Základ tvoří svíčkovou, když ho ošidíte, na chuti se to jistojistě projeví.

Svíčkovou má taky ráda a doufám, že až budete velcí, budete mě a tatínka na ni pravidelně zvát.

SVÍČKOVÁ

Co se týče surovin, moc je nevážím, spíš vařím od oka, nevadí, když dáte o mrkev nebo petržel více.

asi 1 kg hovězího zadního (ale můžete použít i kuřecí nebo krůtí)
150 g špeku
300 g cibule
300 g mrkve
150 g celeru
150 g petržele
10 kuliček celého pepře
5 kuliček nového koření
4 listy bobkového listu

(Divoké koření se vždycky snažím hodit do nějakého pytlíku, náramně se mi osvědčily sáčky na sypaný čaj z DM, koření tam nasypu, zavážu nití a hodím do hrnce. Nenávidím, když musím z hrnce lovit lžičkou koření, počítám kuličky a nikdy se nemůžu dopočítat.)

80 g krupicového cukru
1 citron (nakrájený na kolečka a hlavně zbavený jadérek)
1 l vody nebo vývaru
80 g plnotučné hořčice
cukr
ocet
sůl
50 g másla
200 ml 33% smetany na šlehání

Jak jsem již výše uvedla, nevadí, když použijete více surovin, budete mít potom více základu a v mražáku se nic neztratí.

Očištěný kus masa prošpikujeme polovinou špeku (tuto proceduru občas vynechám, když mám kuřecí, tento krok přeskakuju), maso opeču po všech stranách a vyndám z hrnce, který můžu dát do trouby. Ovšem následující krok je škoda přeskočit. Druhou půlku špeku nakrájím na kostičky, hodím to hrnce, ve kterém jsem opékala maso, a pořádně vypeču. Přihodím na kostky nákrajenou zeleninu a orestuju do zlatohněda. Vhodím sáček s divokým kořením a zeleninu zasypu cukrem. Teď to chce čas, zelenina musí zkaramelizovat, pak vhodím citrón a zaliju vodou nebo vývare (obvykle používám vodu, protože suroviny, které patří do vývaru mám už skoro všechny v hrnci. Pokud v lednici objevíte zbytek nedopitého bílého vína, šup tam s ním). Do základu přidám hořčici, osolím ho, opepřím, přihodím maso, hrnec přilopím poklicí a vložím do trouby rozehřáté na 200 stupňů. Peču do té doby, až je maso měkké. Čas pečení závisí na zvoleném typu masa.

Když je maso měkké, vyndám hrnec z trouby, vylovím sáček s divokým kořením a zeleninovou směs rozmixuju ponorným mixérem. Téměř každý má rád omáčku krásně hladkou, proto rozmixovanou směs ještě přepasíruju přes cedník.

Pokud mám základu opravdu hodně, teď je ta pravá chvíle, najít tu správnou misku. Do zbytku naliju smetanu, ochutím ho solí, případně octem a cukrem. Hrnec sundám z plotny a v omáčce rozpustím studené máslo.

Evka miluje svíčkovou stejně jako já s brusinkami. Obvykle se doporučuje i šlehačka, ale tu my nepotřebujeme.

Pařížský dort

24. srpna 2013 v 0:26 Dorty
S tímto dortem jsem zatím vždy slavila obrovský úspěch. Nikdy jím nepohrdne Honza ani Šárka. Ta čokoládu přímo zbožňuje. Možná existuje čokoládový gen a ten Šárka zdědila po mně, protože já čokoládu opravdu miluju. Mám ráda všechno čokoládové nebo alespoň kakaové. Šárka je úplně stejná, ale vypadá to, že na čokoládě ujíždí ještě víc než já. Nejen že jiná než čokoládová zmrzlina u ní nepřipadá v úvahu, ale pokud dostane něco obalené v čokoládě (třeba musli tyčinku nebo oplatek), obvykle ožere čokoládu a zbytek ji už moc nezajímá. Podobné je to i s dorty. Nejprve ojí čokoládu, pak se pustí do krému, pokud je čokoládový, a těsto ji už moc nebere. Logicky z toho vyplývá, že tento dort u ní vede. Poměrně málo těsta a velká vrstva čokoládové šlehačky.

Tento recept jsem našla před několika lety na netu. Trochu jsem si jej upravila, protože autorka použila formu o průměru 22 cm. Já ho peču ve formě o průměru 24 cm, musí být zkrátka co nějvětší.

PAŘÍŽSKÝ DORT

Pařížský krém:

2 šlehačky 40% tuku
1 šlehačka 30% tuku
(toto je uvedeno v původním receptu, obvykle ale v obchodech poblíž 40% šlehačky nemají, takže používám tři 33% šlehačky a krém je výborný)
300 g hořké čokolády (čím kvalitnější, tím lepší)

Krém je nutné připravit si den dopředu, nejlépe večer, aby se během noci mohl řádně v lednici vychladit. Jeho příprava je opravdu primitivní. Do hrnce naliju šlehačky a nalámu čokoládu. Pomalu vše zahřívám a čekám, až se všechna čokoláda rozpustí. Směs přivedu k varu a vařím asi 1 minutu. Krém nechám vychladit a šup s ním do lednice. Druhý den, když mám upečený korpus, směs vyšlehám. Nevznikle našlehané cosi, ale krásně hutný pařížský krém.

Korpus (také lze připravit den předem):

4 vejce
4 lžíce moučkového cukru
3 lžíce slunečnicového oleje
špetka soli do sněhu
2 lžíce tmavého holandského kakaa
4 lžíce polohrubé mouky
1 vrchovatá lžička prášku do pečiva

Nejprve vyšlehám bílky se špetkou soli dopevna. Pak přidám 3 lžíce cukru a přešlehám. Potom po jednom přidávám do mísy žloutky a poslední lžíci cukru, nakonec přišlehám olej. V jiné míse si smíchám kakao, mouku a prášek do pečiva a nakonec sypké suroviny pomalu přimíchám vařečkou do vajíčkové směsi. Hotové těsto naliju do vymazané a pečicím papírem vyložené formy o průměru 24 cm a peču asi 30 minut na 180 stupňů.

Poleva:

Zde uvedu polevy dvě. První bude z původního receptu, kde se doporučuje si připravit krájecí čokoládovou polevu. Není špatná a opravdu se krásně krájí, protože neztvrdne a při porcování potom nemá co popraskat. Honza ale má rád tu tvrdou, takže někdy dělám i tuto. Je snazší a podle mého názoru čokoládovější.

Poleva I.:

200 g čokolády na vaření
6 lžic vody
kousek másla (asi 1 lžíce)
3 lžíce 30% šlehačky

Čokoládu připravuju ve vodní lázni. Do misky si nalámu čokoládu a dám ji na hrnec s horkou vodou (voda nesmí vařit). Hned k čokoládě přidám vodu a za průběžného míchání čokoládu rozpouštím. Pak přidám máslo, počkám, až se rozpustí a nakonec přiliju šlehačku. Míchám a čekám, až mi vznikne hladká poleva. Tu nechám zchladnout, ale ne úplně vychladnout. Počkám, až má asi 30 stupňů Celsia (prostě do ní ponořím prst a zjistím, že je příjemně teplá).

Poleva II.:

200 g hořké čokolády
2 lžíce másla

Ve vodní lázni rozpustím čokoládu společně s máslem.

SESTAVENÍ DORTU

Vychladlý korpus vyndám z formy a sundám z něj pečicí papír, pak ho vrátím zpět do formy. Na těsto rozprostřu pařížský krém a vše dám asi na hodinu vychladit do lednice. Mezitím si připravím čokoládovou polevu. Pak otevřu formu a vyndám dort, který poliju čokoládovou polevou. Vím, nebude to snadné, ale ještě chvíli potrápíme chuťové pohárky a vrátíme dort na alespoň hodinu do lednice.

V jednoduchosti je krása, takže se na zdobení můžete vykašlat, ale pokud chcete, není to zakázáno.

PS: Právě dneska jsme si odpoledne s babičkou Evou a dědou dávali tento dort. S výsledkem jsem byla nadmíru spokojená. Jako z cukrárny. Šárka nezklamala, během chvilky v ní zmizela čokoláda i krém a část těsta, zbytek si nechala na později. Evka zase tak nadšená nebyla, musela jsem jí slíbit, že brzo udělám nějakou dobrůtku pro ni. Třeba něco s jahodami.




Cannelloni plněné špenátem v rajčatové omáčce

21. srpna 2013 v 23:23 Těstoviny
Evička zbožňuje těstoviny. Snad by je mohla i snídat, na tvaru jí moc nezáleží, ale asi u ní vedou lasagne. Když jsem jí je dělala naposledy, oznámila mi, že ujdou, ale ať je příště dělá tatínek. Neurazila jsem se, protože Honza lasagne s boloňskou omáčkou umí opravdu mistrovsky. Dnes bych si takto lasagne dala ze zvědavosti pouze ve vyhlášené restauraci nebo v Itálii. Nemám ráda, když si něco objednám a pak jsem zklamaná, protože vím, že to doma umíme líp.

Plněné cannelloni Evka miluje. Šárka je sní, ale čokoláda to není a Filípek zatím vypadá, že bude podobný těstovinožrout jako jeho nejstarší sestra. Toto jídlo vařím velmi ráda, protože je radost vařit jídlo, na které se část mých dětí doslova vrhne a co nesní na oběd, dorazí večer.

Toto jídlo připravuju poměrně často a suroviny odměřuju od oka. Dnes se snažím udělat plný plech, protože vím, že se po nich jen zapráší. Klidně se dají ohřát v mikrovlnce. Koho toto jídlo zaujme, může na zkoušku uvařit z poloviny surovin. Toto je opravdu pro 4 - 6 hladovců.

CANNELLONI PLNĚNÉ ŠPENÁTEM V RAJČATOVÉ OMÁČCE

asi 20 cannellon (neuvařených)

Rajčatová omáčka:
3 lžíce olivového oleje
1 střední cibule nakrájená na kostičky
3 stroužky česneku nakrájené
2 plechovky rajčat
1 malá plechovka rajčatového pyré (v původním receptu byla snad jen lžíce, ale co se zbytkem, v lednici na to obvykle zapomenu a po nějaké době vyhodím)
sůl, cukr, bazalka

Špenátová směs:
3 lžíce másla
250 g špenátových listů (už jsem použila i sekaný špenát, špenátovému pyré bych se ale učitě vyhnula)
500 g smetanového sýra (např. Lučina a jí podobné)
150 g mozzarelly nakrájené na kousky

sýr na posypání (parmazán je nejlepší, ale může být i jiný)


Nejprve si připravím rajčatovou omáčku. Na olivovém oleji chvíli restuju cibuli, pak přidám česnek, když se rozvoní, vliju do hrnce rajčata a rajčatové pyré. Plechovky vymyju vodou a ta taky putuje do hrnce. Hrnec přikryju pokličkou a směs povařím. 20 minut obvykle stačí. Pokud omáčka není úplně hustá, nevadí, všechna voda se nemusí vyvařit. Před dokončením omáčku osolím, ocukruju a ochutím bazalkou.

Na pánvi rozpustím máslo, vhodím špenátové listy a počkám, až zvadnou. Mražené nezvadnou, takže je na másle krátce orestuju. Pak přidám smetanový sýr a mozzarellu. Až se ta rozpustí, směs podle chuti osolím a je hotovo.

Chvíli počkám, až směs ochladne. Potom si vezmu lžičku a směsí naplním cannelloni. Ty skládám na plech o velikosti 20x30 cm. Naplněné cannelloni zaliju rajčatovou omáčkou, všechno přikryju alobalem a plech vložím do vyhřáté trouby na 180 až 200 stupňů.

Vůbec nevadí, že cannelloni nejsou uvařené a rajčatová omáčka není úplně hustá. Právě v omáčce se cannelloni uvaří. Trvá to asi půl hodiny. Ovšem, než plech definitivně z trouby vytáhnu, do těstovin píchnu vidličkou a zjistím, jestli jsou hotové. Není špatné před koncem pečení sejmout alobal, taky jídlu neuškodí, když se v závěru posype parmazánem nebo jiným sýrem. Dneska jsem třeba použila nadbytečnou mozzarellu.

Evka opět nezklamala. Bagrovala, přidala si a večer byla šťastná, že je má opět.



Dodčiny čínské řízky

21. srpna 2013 v 22:32 Kuřecí maso
Tento recept jsem získala od tety Věrky z Třemešné. Už jsem takto řízky dlouho nedělala. Důvod je nejspíš ten, že jsem si ho opsala a pak na něj úspěšně zapomněla, což byla chyba, kterou brzo napravím. Možná už o příštím víkendu.

U Věrky je vždycky fajn, pohoda, sranda, spousta jídla a pití. Jednu dobu jsme do Třemešné jezdili jako na chalupu. Bohužel nic netrvá věčně, takže tahle pohodička skončila. Něco se změnilo, je méně času, ale stejně, kdykoli se k Věrce dostaneme, nechce se nám domů.

DODČINY ČÍNSKÉ ŘÍZKY

1/2 kg kuřecího masa nakrájeného na menší kousíčky
2 cibule nakrájené na kolečka (můžou být i na kostičky, pokud chcete, aby se cibule v řízečcích ztratila, nedat ji tam by ale byla velká škoda)

Marináda:
3 vejce
3 lžíce solamylu
1 lžička soli, cukru, kari, sladké a pálivé papriky, magi, sojové omáčky

Pokrájené maso vložíme do mísy. Ze všech surovin na marinádu umícháme hladké těstíčko a to vlijeme na maso, všechno důkladně promícháme a navrch dáme cibuli. Mísu zavřeme a dáme do lednice odležet na 12 až 24 hodin.

Před pečením směs opět důkladně promícháme, uděláme malé placičky a smažíme je po obou stranách na pánvi.



PS: Právě jsem mísu plnou směsi na řízky strčila do lednice. Dneska jsme po dlouhé době strávili odpoledne u Věrky v Třemešné. Před tím jsme si ale udělali výšlap na Praděd. Záměr to by pěkný. Příroda, čerstvý vzduch, krásná vycházka, co víc chtít pro blaho a zdraví dětí. Jenže ty naše (stejně jako mnoho těch, které jsme míjeli) nějak snahu svých rodičů nepochopily. Evka to zvládla bez mrčení, ale žádné nadšení z ní neprýštilo. Zato Šárka nám to dala celkem sežrat. Celou cestu nahoru jen opakovala, že to nezvládne, a celou cestu dolů mlela, že už nemůže. Ovšem musím uznat, že jsou obě dobré, vyšly to samy, co by za to jiní rodiče dali. Jako odměnu chtěly, abychom jim dole na parkovišti na Ovčárně koupili langoš. Nechápu, jak jim takový gumák starý mohl chutnat. Brzo mám v plánu jim ukázat, jak má dobrý langoš vypadat. Pravdou je, že jsem je ještě nikdy nesmažila, ale hůř než dneska to snad už ani nemůže dopadnout.

Cestou zpět jsme se teda stavili u Věrky. Bylo tam tak fajn, že se nám tradičně nechtělo domů. Děcka řádila, byl div, že všichni tři přežili bez úhony. Šárka se hnala na trampolínu, nehopsala ani dvě minuty a spadla z ní přímo na hlavu. Gumový medvídek ji výlečil téměř okamžitě. Za pár minut nedočkavá Šárka postrčila Filipa na klouzačce tak nešťastně, že letěl dolů, jak jinak než po hlavě. Evka, aby vyrovnalal skóre, musela taky několik pádů předvést. Opět se mi potvrdilo to, že zahrada a volnost je pro děti stokrát lepší než organizované výlety kamkoli.

Příští týden si návštěvu v Třemešné opět zopakujeme, tentokrát bohužel bez Honzy. Holt, někdo v naší rodině vydělávat musí. Věrka slaví narozeniny a pozvala nás na růžovou párty. Mám v plánu jí upéct růžový dort. Pokud budu úspěšná, určitě ho sem nezapomenu přidat.

A proč ta plná mísa řízků? Zítra jedou holky s našima na kolotoče do Kravař. Děcka se budou vozit a já uvařím oběd, což mi vůbec nevadí. A ke kávě si dáme pařížský dort.