Dodčiny čínské řízky

21. srpna 2013 v 22:32 |  Kuřecí maso
Tento recept jsem získala od tety Věrky z Třemešné. Už jsem takto řízky dlouho nedělala. Důvod je nejspíš ten, že jsem si ho opsala a pak na něj úspěšně zapomněla, což byla chyba, kterou brzo napravím. Možná už o příštím víkendu.

U Věrky je vždycky fajn, pohoda, sranda, spousta jídla a pití. Jednu dobu jsme do Třemešné jezdili jako na chalupu. Bohužel nic netrvá věčně, takže tahle pohodička skončila. Něco se změnilo, je méně času, ale stejně, kdykoli se k Věrce dostaneme, nechce se nám domů.

DODČINY ČÍNSKÉ ŘÍZKY

1/2 kg kuřecího masa nakrájeného na menší kousíčky
2 cibule nakrájené na kolečka (můžou být i na kostičky, pokud chcete, aby se cibule v řízečcích ztratila, nedat ji tam by ale byla velká škoda)

Marináda:
3 vejce
3 lžíce solamylu
1 lžička soli, cukru, kari, sladké a pálivé papriky, magi, sojové omáčky

Pokrájené maso vložíme do mísy. Ze všech surovin na marinádu umícháme hladké těstíčko a to vlijeme na maso, všechno důkladně promícháme a navrch dáme cibuli. Mísu zavřeme a dáme do lednice odležet na 12 až 24 hodin.

Před pečením směs opět důkladně promícháme, uděláme malé placičky a smažíme je po obou stranách na pánvi.



PS: Právě jsem mísu plnou směsi na řízky strčila do lednice. Dneska jsme po dlouhé době strávili odpoledne u Věrky v Třemešné. Před tím jsme si ale udělali výšlap na Praděd. Záměr to by pěkný. Příroda, čerstvý vzduch, krásná vycházka, co víc chtít pro blaho a zdraví dětí. Jenže ty naše (stejně jako mnoho těch, které jsme míjeli) nějak snahu svých rodičů nepochopily. Evka to zvládla bez mrčení, ale žádné nadšení z ní neprýštilo. Zato Šárka nám to dala celkem sežrat. Celou cestu nahoru jen opakovala, že to nezvládne, a celou cestu dolů mlela, že už nemůže. Ovšem musím uznat, že jsou obě dobré, vyšly to samy, co by za to jiní rodiče dali. Jako odměnu chtěly, abychom jim dole na parkovišti na Ovčárně koupili langoš. Nechápu, jak jim takový gumák starý mohl chutnat. Brzo mám v plánu jim ukázat, jak má dobrý langoš vypadat. Pravdou je, že jsem je ještě nikdy nesmažila, ale hůř než dneska to snad už ani nemůže dopadnout.

Cestou zpět jsme se teda stavili u Věrky. Bylo tam tak fajn, že se nám tradičně nechtělo domů. Děcka řádila, byl div, že všichni tři přežili bez úhony. Šárka se hnala na trampolínu, nehopsala ani dvě minuty a spadla z ní přímo na hlavu. Gumový medvídek ji výlečil téměř okamžitě. Za pár minut nedočkavá Šárka postrčila Filipa na klouzačce tak nešťastně, že letěl dolů, jak jinak než po hlavě. Evka, aby vyrovnalal skóre, musela taky několik pádů předvést. Opět se mi potvrdilo to, že zahrada a volnost je pro děti stokrát lepší než organizované výlety kamkoli.

Příští týden si návštěvu v Třemešné opět zopakujeme, tentokrát bohužel bez Honzy. Holt, někdo v naší rodině vydělávat musí. Věrka slaví narozeniny a pozvala nás na růžovou párty. Mám v plánu jí upéct růžový dort. Pokud budu úspěšná, určitě ho sem nezapomenu přidat.

A proč ta plná mísa řízků? Zítra jedou holky s našima na kolotoče do Kravař. Děcka se budou vozit a já uvařím oběd, což mi vůbec nevadí. A ke kávě si dáme pařížský dort.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama