Září 2013

Banánové muffiny

24. září 2013 v 22:11 Muffiny
Muffiny jsou výborné. Za málo práce hodně muziky. Obvykle je dělám, když je návštěva za dveřmi a já doma nemám nic k zakousnutí. Tyto muffinky jsem objevila v anglické kuchařce The Hummingbird Bakery Cookbook. Poprvé jsem je pekla minulý týden. Sice návštěva za dveřmi nestála, ale já byla zase o rok starší a potřebovala jsem něčím pohostit angličtinychtivé kamarádky.

Kamarádky učím a nejen je, jen své děti angličtinu učit nechci. Evka by sice o to už stála, ale u nás bude kovářova kobyla bosa. Své děti učím velmi ráda novým věcem, ale angličtina mezi ně nepatří. Evka si třeba poslední dobou strašně ráda s námi čte v dětské encyklopedii zvířat. Přinesla jí ji Zoubková víla a od té doby tato knížka patří mezi její nejoblíbenější. Encyklopedii Evka dostala za čtvrtý vypadnutý zoubek, dole už jí oba tesáky rostou, nahoře má zatím obrovskou mezeru. Na Zoubkovou vílu si ale tentokrát zahrála i Šárinka. Když jsem totiž večer šla Evce do postele pro zoubek, nic jsem tam nenašla. Samozřejmě jsem hned od začátku podezřívala Šárinku, prohledala jsem její postel, ale nic jsem tam taky nenašla. Hned ráno přiběhla nadšená Evule s knížkou a hned jsme si v ní musely číst. Za pár minut dorazila i Šárka se zubem a oznámila nám, Zoubková víla nepřišla. Evka byla naštěstí hluboce ponořená do své knížky a Zoubkové víly si vůbec nevšimla. Ruka mi vystřelila jako blesk, chňapla jsem po zubu a řekla Šárce, ale byla. Zub jsem schovala, Šárka pokrčila rameny a problém byl vyřešen.

Momentálně encyklopedii zanedbáváme. Minulý pátek jsme hopli do knihovny, Šárka si opět půjčila Petra Pana (asi potřetí v řadě) a mašinku Tomáše (podruhé). Evce jsem navrhla Alenku v říši divů. Slíbila jsem jí, že až si ji celou přečteme, podíváme se na film o Alence. Už se na něj moc těší. Honza sice naši volbu neschvaluje, ale Evce se příběh o Alence zatím líbí. Je to opravdu fantasmagorie, ale já mám takové šílenosti ráda a vypadá to, že i Evule. Včera jsem se vrátila z práce až po osmé, Honza už z knihy předčítal a byl řádně znechucený. Nechápal, jak se nám něco takového zmateného může líbit. Film jsem zatím taky neviděla, tak jsem zvědavá. Třeba si ho oblíbí stejně jako Petra Pana, Kouzelnou chůvu McPhee nebo jejich nový hit Mrtvou nevěstu. Z normálnější pohádek milujou Zvonilku a samozřejmě všechny princezny.

Asi nejoblíbenější Evččinou knížkou bylo Povídání o pejskovi a kočičce. Tehdy předčítal před spaním hlavně Honza. Zpočátku byl nadšený z Evččina zájmu. Poslouchala a moc se jí to líbilo. Ovšem čas plynul, knížka byla přečtená, ale Evka chtěla pořád dokola poslouchat o tom jak myli podlahu a jak pekli dort. U příběhu o dortu se řehtala už dopředu, protože ho znala slovo od slova. Strašně srandovní jí přišlo to, co dávali do dortu (jako hlavu z husy, myši atd.). Když si chtěl Honza čtení zkrátit a přeskakoval odstavce, Evka ho vracela zpátky. Neměl šanci jí nic zatajit. Evčin zájem neopadal, zatímco Honza měl kočičky a pejska plné zuby.

Šárka si celkem oblíbila knížku Jaroslava Špačka Dědečku, vyprávěj. Hravou formou učí děti pravidlům slušného chování. Ovšem na Petra Pana zatím žádný příběh nemá.

Zkoušeli jsem už i Neználka, Pipi Dlouhou punčochu nebo Děti z Bullerbynu (mé oblíbené dětské knížky), ale nijak zvlášť je nezaujaly. Asi to chce čas.

Doufám, že až jednou vyrostou, zájem o knížky se u nich nevytratí. Snad to mají v genech, protože oba jejich rodiče byli velkými čtenáři a dnes je jim moc líto, že na knížky už nemají tolik času. Třeba se ve zdraví dožiju důchodu, budu mít na čtení čas a ve volných chvílích budu péct dobroty pro vnoučátka, možná i banánové muffiny.

BANÁNOVÉ MUFFINY

Když jsem je pekla, připravila jsem těsto ze dvou dávek, protože jsem se bála, že na 12 muffinů to nebude. Nakonec jsem měla plech a půl, takže pokud chcete pouze jeden plech (12 kousků), je asi nejlepší připravit 1,5 dávky. Recept je na jednu dávku.

120 g hladké mouky
140 krupicového cukru (cukru dávám méně, Angličané a Američané to s cukrem příliš přehánějí)
1 čajová lžička prášku do pečiva
1 čajová lžička mleté skořice
1 čajová lžička mletého zázvoru
špetka soli
80 g másla (dala jsem Heru), to musí mít pokojovou teplotu
120 ml plnotučného mléka
2 vejce
120 g rozmačkaných banánů

Nejprve do mísy vložím mouku, cukr, prášek do pečiva, skořici, zázvor, sůl a máslo a pomalu šlehám, až jsou všechny suroviny pořádně promíchány. Poté vliju do směsi mléko, pořádně prošlehám. Nakonec přidám vejce, opět šlehám. Úplně na závěr přidám banány, již nešlehám, ale vše promíchám vařechou.

Do plechu na muffiny vložím papírové košíčky a ty naplním těstem asi do 2/3. Plech vložím to trouby vyhřáté na 170 stupňů a peču asi 20 minut.




Narozeninový dort

20. září 2013 v 23:24 Dorty
Přípravu narozeninového dortu si vždycky užívám. Ovšem, když neuplyne ani měsíc a půl a já už peču třetí dort v řadě, začíná mé nadšení pomalu opadat. Podařilo se mi totiž porodit všechy své děti v rozmezí jednoho měsíce a pár dní, takže se u nás na konci zimy co dva týdny sejde rodina, děti dostanou dárečky, já kmitám kolem všech a samozřejmě po sfouknutí svíček rozkrojíme narozeninový dort. Holky se na svůj dort moc těší a už se snaží mi s jeho přípravou vypomáhat. Jejich horlivá asistence obvykle začíná a končí u touhy ochutnávat krémy a vyškrabávat zbytky čokolády z misky. Abych jim neškodila, vždycky se se mnou perou o šlehač a každá z nich si chce užít svou minutu šlehání. Co se týče zdobení dortu, se jejich vkus rok od roku liší. Letos si Šárka poručila Petra Pana. Její přání za nás vyřešil obrázek z netu, který Honza vybarvil, nalepil na špejli a tu jsme zabodli doprostřed dortu. Evka měla tehdy období mořských víl a v tomto duchu se nesla celá oslava. Dort jsem ozdobila Ariel z marcipánu, Evka dostala kostým Ariel, který má i ploutev, a já jí ušila malou hadrovou mořskou pannu.

Jsem zvědavá, co nás čeká příště. Kdyby měly holky narozeniny zítra, Evka by si možná poručila dort s opičkou. Je to její nová hračka, kterou jí nedávno přivezla babi Eva z dovolené. Evka si s ní často hraje, dává ji spát do misky a prý, až opice zakviká, Evča ví, že je vzhůru. Šárinka už dlouho miluje svého malého pejska. Myslím, že to taky byl dáreček od babi Evy. Svého pejska Šárinku, Šárka neustále převléká, nejraději má pejsek šatičky. Spí s ním v posteli a samozřejmě si ho bere každý den do školky. Je to už ale druhý čoklík v pořadí. Prvního si musela vzít jednou ven a podařilo se nám ho ztratit, protože ho už nechtěla dál nést. Doma se následně rozpoutalo peklo. Šárka si našla náhradu, podobného pejska, bohužel nebyl její, ale její starší sestry. Potvora Evka se do té doby o svého psa vůbec nezajímala, když ale zjistila, že Šárka ho chce, okamžitě to začala být její nejoblíbenější hračka. To bylo řevu a našeho přemlouvání, aby pejska Šárce půjčila. Nakonec mě osvítilo a nabídla jsem Evce výměnu. Dá pejska sestře a my jí koupíme panenku. Vzala jsem ji do hračkářství, kde si mohla vybrat Barbie za rozumnou cenu. Samozřejmě, že jsme šli domů s Ariel. A Filip? Kdyby uměl říct něco víc než není, ne, psst, hači, ham a ahoj nebo bá, asi by chtěl na dort vláček a koleje. Je to totiž jeho nejoblíbenější hračka. Už zvládne z vagónků postavit pořádného hada.


NAROZENINOVÝ DORT

Tmavý korpus

5 vajec
120 g moučkového cukru
100 g hrubé mouky
30 g kakaa holandského typu
20 g rozehřátého másla
tuk na vymazání formy

Světlý korpus

8 vajec
140 g moučkového cukru
150 g hrubé mouky
30 g rozehřátého másla
tuk na vymazání formy

Oba korpusy připravím stejným způsobem. Nejprve z bílků vyšlehám sníh, po částech přidám 2/3 cukru. Sníh musí být pořádně tuhý. Se zbytkem cukru utřu žloutky do pěny. Postupně je přidávám ke sněhu a směs lehce promíchávám. Nakonec opatrně vsypu po částech mouku (u tmavé varianty nezapomenu na kakao) a přiliju rozehřátý tuk. Dortovou formu o průměru 24 cm vymažu tukem a spodek vyložím pečicím papírem, díky kterému se mi bude upečený korpus snadno vyndávát. Peču v mírně předehřáté troubě (přibližně 130 -140 stupňů) asi 40 - 50 minut.

Korpus může být i ořechový. Stačí jen část mouky nahradit mletými ořechy.

Pařížský krém

1 smetana ke šlehání
1 tabulka hořké čokolády
2/3 másla (250 g)
moučkový cukr (množství záleží na vaší chuti na sladké)

Den předem vliju do hrnce smetanu a rozlámu čokoládu. Smetanu za stálého míchání přivedu k varu, čokoláda musí být rozpuštěná, vařím asi 2 minuty. Když smetana zchladne, dám hrnec na noc do lednice. Následující den vložím do mísy máslo, prošlehám ho, přisypu cukru a opět prošlehám. Dále po částech přidávám pařížský krém a stále šlehám. Pokud se mi krém nezdá dostatečně sladký, přidám cukr. Obvykle to s ním ale nepřeháním, máme raději méně sladné krémy.

Vanilkový krém

1 vanilkový pudink
400 ml vody
1 máslo
asi 100 g moučkového cukru (opět ale záleží na chuti)
3 lžičky kávy (instantní kávu rozpustím v horké vodě)
rum

Ve vodě uvařím pudink podle návodu a nechám ho zchladnout. V míse prošlehám máslo s cukrem, poté postupně přidávám pudink, na závěr krém ochutím kávou a rumem. Množství cukru, kávy i rumu záleží čistě na vaší chuti.

U krémů jsem si již několikrát ověřila pravidlo číslo 1, a to, že všechny suroviny by měly mít pokojovou teplotu. To se týká hlavně vanilkového krému. Pokud se vám zadaří a krém se zgrcne, nezoufejte, i toto se dá zachránit. Postavte mísu s krémem na hrnec s vodou, dno mísy by se nemělo dotýkat vody. Vařte a čekejte, až teplo odspodu začne máslo v krému rozpouštět a nepodařený krém se promění v hladkou směs. Když toho docílíte, dejte mísu stranou a nechte její obsah zchladnout. Potom krém opět vyšlehejte.

Odpoledne či večer před dnem D opatrně rozřežu tmavý korpus na dvě části a světlý na tři a začnu sestavovat dort. Vezmu si světlou část, tu nejprve potřu marmeládou a následně tmavým krémem, tuto vrstvu zakryju tmavou částí a potřu ji bílým krémem, pak následuje světlé těsto a tmavý krém, tmavé těsto, opět marmeláda a světlý krém. Nakonec dílo završím světou vrstvou. Vanilkový krém si dám stranou a použiju ho na ozdobení dortu. Zbytkem tmavého krému pomažu boky dortu a tím zkusím zarovnat díry a jiné nerovnosti. Přede mnou by měl stát krásný a poměrně vysoký válec.

Čokoládová poleva

200 g hořské čokolády
1/3 másla

Ve vodní lázni pomalu rozpustím čokoládu. Když se začně rozpouštět, přidám máslo. Pokud se mi čokoláda nezdá dostatečně tekutá, hodím do ní ještě kousek másla. Čokoládu nechám zchladnout asi na 30 stupňů (teploměr je zde zbytečný, stačí do čokolády ponořit prst, musí být stále tekutá, ale vlažná). Zchladlou čokoládou poliju dort, snažím se o to, aby i boky byly krásně čokoládové.

Závěrečné zdobení záleží čistě na šikovnosti pekařinky. Já razím heslo: V jednoduchosti je krása, takže použiju světlý krém, naplním ho do cukrářského sáčku a ozdobím jím dort po jeho obvodu. Pokud je dort určen dětem, záleží na jejich touhách. Letos si např. Evka přála mít na dortu mořskou panu Ariel.

Možná tento recept vypadá složitě, ale není a výsledek opravdu stojí za to. Zatím všem chutnal. Pochvalovali se, že, ač byl naplněný máslovými krémy, nebyl vůbec těžký ani příliš sladký.




Zapečené brambory s proveslánským kořením

12. září 2013 v 21:05 Přílohy
Zapečené brambory děláme doma rádi. Tuto přílohu děti neodmítají a my s Honzou ji milujeme. Děcka obecně jí všechny přílohy: rýži, knedlíky, těstoviny i brambory. Jen bramborovou kaši z prášku Evka opravdu nemusí. Vžycky, když ji mají ve školce na oběd, mi odpoledne znechuceně hlásí, že k obědu byla kaše z prášku. Jinak si myslím, že patří ve školce k lepším jedlíkům. Obědy jí bez problémů, jen se svačinkami má potíže. Nemá totiž ráda pomazánky. Obvykle se nechá přesvědčit a jednou, možná dvakrát, si kousne a to je vše. Šárka narozdíl od ní proti pomazánkám nic nemá. Myslím si ale, že ona pomazánku olíže a zbytek chleba nebo rohlíku už ji moc nezajímá. Ideální by bylo, kdyby u svačin seděly obě dvě vedle sebe. Šárka by zbavila pečivo pomazánky a Evka by to dojela. Bohužel pro ně, každá chodí do jiného oddělení. Jinak ale Šárku ve školce, co se týče jídla, moc nechválí. Prý je strašně vybíravá a musí ji nutit, aby něco alespoň ochutnala.

Tato příloha se hodí k různým masům. Ráda ji dělám ke grilovanému lososu. Brambory jsou díky smetaně šťavnaté, a proto maso nemusí plavat ve šťávě.

ZAPEČENÉ BRAMBORY S PROVENSÁLSKÝM KOŘENÍM

máslo na vymazání zapékací mísy, pekáče nebo plechu
syrové brambory (s množstvím je to složité, záleží pro kolik hladových krků budete vařit a jak velkou zapékací mísu použijete)
sůl, provensálské koření
smetana ke šlehání

Zapékací mísu nebo plech dobře vymažu máslem. Na struhadle najdu dva tenké otvory, kterými se dají nastrouhat brambory na tenoulinké plátky. Když mám brambory nastrouhané, začnu vrstvit. Dno pekáče pokruju bramborami, osolím je a posypu provensálským kořením, pak následuje další a další vrstva, každou vrstvu osolím a okořením. Počet vrstem záleží na množství brambor. Nakonec brambory poliju smetanou, pekáč zakryju alobalem a šoupnu ho do rozpálené trouby, asi na 180 až 200 stupňů. Brambory se pečou přibližně půl hodiny. Před koncem pečení alobal sundám a horní vrstvu nechám hezky zhnědnout. Doba pečení záleží na počtu vrstev, takže jestli je dílo hotové, se stejně nejlépe pozná tak, že do brambor píchu vidličkou a zjistím, zda jsou už měkké.




Vařená rýže

6. září 2013 v 23:22 Přílohy
Rýži jíme poměrně často, je to naše oblíbená příloha. Někdy ale rýže povýší a z přílohy se stane skvělé hlavní jídlo - risoto.

Doma jsme vždycky vařili rýži ze sáčku. Bylo to rychlé a pro mě naprosto normální. Dnes už mamka sáčky nekupuje, vaří rýži v rýžovači. Výsledek není špatný, jíst se dá, ale na moji rýži nemá. Je spousta technických kousků, po kterých toužím, třeba kvalitní robot, takový kenwood by nebyl k zahození, ale rýžovač doma nepotřebuju. Na přípravě mé rýže opravdu nic není a zatím každý, kdo ji ochutnal, chválil a byl překvapený, jak je chutná. Její výhodou je také to, že ji na závěr vždy hodím do peřin, kde vydrží pár hodin teplá. Občas, když se ráno někam chystám a chybí mí k hlavnímu masu, které čeká v ledničce, příloha, připravím rýži, hodím ji do postele, a když dorazíme v poledne domů ohřeju maso a děcka jdou vzbudit rýži. Tento úkol je jejich a oni ho milujou. Je legrační, ale zároveň velmi milé pozorovat holky, jak stojí nad hrncem rýže zachumluaným v peřinách v posteli a jak sborově volají: Rýže vstávat!

Vždycky mě potěší, když mě někdo pochválí, a pochvala od babičky Tinky, zkušené kuchařky a pekařky, těší dvojnásob. Při poslední návštěvě, kdy ji měla na talíři, se dokonce zajímala o recept. Stejně jako od babičky potěší i pochvala od Bobana. Ten sice má do zkušeného kuchaře daleko, zato je ale děsně vybíravý, takže, když něco pochválí, musí to stát za to.

Rýži odměřuju na hrnky. Při vaření je důležité zvolit si jeden hrnek a ten pak už neměnit. Obvykle vařím dva hrnky. Pokud nějaká rýže zbyde, nevadí, v ledničce uzavřená v mističce pár dní vydrží.

Co se týče tvrdosti, záleží na každém, jak to má rád. Mně nevadí, když je rýže trochu rozvařená. Sice vypadá spíše jako nějaká kaše, ale chutná pořád dobře. Když byla děcka malá, často jsem ji nechala rozvařit, byla krásně měkká a moc jim chutnala. Dnes už se snažím rýži nepřevařit. Důležité je dát ji v pravou chvíli do peřin, kde samozřejmě ještě dojde.

VAŘENÁ RÝŽE

olej
1 cibule nakrájená nadrobno
1 hrnek rýže
2 hrnky vody
sůl

Cibuli orestuju na oleji, počkám až zesklovatí a přihodím rýži (může být propláchnutá, tento úkon mě ale bytostně nebaví, tak ho občas přeskakuju), opět chvíli restuju, pak rýži zaliju vodou a osolím. Když voda začne vařit, zmírním teplotu a hrnec zakryju pokličkou. Na mírném plameni vařím tak dlouho, až se voda vyvaří a potom šup s hrncem do postele.


Pečené kuře s medovou kůrčičkou

6. září 2013 v 22:45 Česká klasika
Když rodině oznámím, že na oběd budeme mít kuře s kůrčičkou, Evka vždycky jásá. Šárka jásá taky, protože jásá její starší sestra, Filip to zatím moc neprožívá. Ovšem kuře v něm zmizí ještě rychleji než v holkách. Honza kuře sní, ale nijak nejásá. Nad talířem s kuřecím prsíčkem občas prohodí, že mu vadí obírat ty kosti.

Evička na kuřeti nejvíc zbožňuje křupavou kůrčičku. Ještě jsem to nezkoušela, ale asi by jí stačila jen ta kůže. Maso by za ni určitě vyměnila. Kuře dělám vždycky s rýží (recept viz. kapilota Přílohy). Na sáčky zapomeňte, nic se nevyrovná na cibulce orestované rýži, zalíté vodou, osolené, uvařené a spící v peřinách.

Kuře si před pečením vždycky naporcuju. Má to dvě velké výhody. Nohy a prsíčka se krásně upečou a ze zbytku připravím kvalitní vývar (viz. kapilola Polévky). Ten se obvykle stane základem polévky nebo ho schovám na někdy později do mražáku. Poslední dobou jsem zjistila, že vývaru není nikdy dost, kam se na něj hrabou masoxové kostky. Kdysi jsem je poměrně hojně využívala a nic jsem proti nim neměla. Dnes je nezavrhuju, ale ať si je koupí někdo jiný. Mně stačí kus masa s kostí, zelenina a koření. Už ta vůně linoucí se z hrnce stojí za to.

PEČENÉ KUŘE S MEDOVOU KůRČIČKOU

2 stehýnka a 2 prsíčka (zbytek kuřete hodím do hrnce a vyrobím z něj kvalitní vývar)
sůl, paprika, kari
máslo
3 snítky rozmarýnu
med

Omyté maso vložím do pekáče, osolím, lehce posypu paprikou, někdy přidám i kari. Na maso položím kousky másla a rozmarýn. Lehce vše podliju vodou, přiklopím poklicí a dám do trouby vyhřáté asi na 200 stupňů. Peču přibližně hodinu, před koncem v mikrovlnce rozpustím med a kuře jím potřu. Nechám ještě chvíli péct v troubě, tentokrát již maso nezakrývám pokličkou. Nesmím ale kuřátko zapomínat hlídat, med má tendenci se rychle připalovat.

Toť vše, snadné, rychlé, chutné. Už se těším, až mě na kuře s kůrčičkou pozve Evka.

Koprová omáčka a špenát

4. září 2013 v 23:16 Česká klasika
První zářijový týden vnesl do našeho stereotypního života dvě obrovské změny: Šárka začala chodit do školky a já se po pěti letech vrátila na zkrácený úvazek do práce. Nechci nic zakřiknout, ale Šárce se ve školce asi opravdu LÍBÍ. Byla tam už třikrá, pokaždé do herny vběhla jako vítr a měla problém mi říct ahoj. O pusu na rozloučenou jsem si musela vyloženě říci. Vypadá to, že se historie naštěstí neopakuje. Když si vzpomenu, jaké scény dělala před třemi lety Evka, ještě teď je mi z toho úzko. Evička si nemohla zvyknout, první týdny proplakala, jednou jsem dokonce brečela i já s ní. Trhalo mi to srdce, když jsem ji násilím strkala do třídy, učitelka ji ze mě strhávala a Evka ječela a ječela. Postupem času si začala zvykat, ale bez slziček jsme se obešli jen málokdy. Dá se říci, že se situace zlepšila až na přelomu tohoto roku. Během prázdnin školka Evce vůbec nechyběla, pokud se jí někdo zeptal, jestli se těší na září, okamžitě říkala, že ne. Evičce ovšem nemůžu nic vyčítat, protože já nebyla jiná. Stále si pamatuju tu obrovskou nechuť, s kterou jsem tam chodila, a opravdu jsem si nikdy nezvykla. Stejně jako Evulka jsem se těšila na to, až se ze mě konečně stane školačka. Z prvních dní ve školce mám ale pocit, že možná i Evka jí přišla na chuť.

Další věcí, která je pro mě nová, je to, že mě Evka konečně začala informovat o tom, co se ve školce děje. Předtím totiž Evka na mé dotazy: Jak jsi se měla ve školce? Co jsi dělala?, odpovídala zásadně takto: Nic. Už si to nepamatuju. Když jsem děcka vezla v úterý ze školky domů, Evka mi musela do nejmenšího detailu popsat to, jak hráli divadlo, jak ona byla Mařenka a Andrejka ježibaba. Do toho se Šárka snažila říct, že zpívala, a Filip, aby nezůstal pozadu, nepřestával alespoň hučet. Poté,co jsem jim položila otázku, co měly na oběd, jsem se dozvěděla, že Evka jedla špenát, zatímco Šárka koprovku. Podle jídelního lístku, který jsem ráno četla, jsem věděla, že pravdu měla Evka, což jsem taky řekla. Evka to okomentovala asi takto: To nevadí, Šári, koprovka je taky zelená. Pravdou je, že kdyby jim naservírovali koprovku, zmizela by v nich stejně rychle jako špenát. Tato jídla totiž opravdu milují a v našem jídelníčku doma si našla svá trvalá místa. Filípek špenátem ani koprovkou zatím taky nikdy nepohrdnul. Jen Honza tvrdí, že se mu z koprovky dělá špatně. Téměř vždycky bezpečně pozná, že byla na oběd, protože děcka ten kopr snad potí. Celé odpoledne potom, co snědí koprovku, jim celé tělíčko voní koprově.

ŠPENÁT

1 balíček mraženého špenátu (občas smíchám špenátové pyré se špenátovými listy, děckám vůbec nevadí, že špenát není úplně hladký)
3-4 lžíce oleje
1 menší cibule
3 lžíce hladké mouky
33% smetana ke šlehání
sůl, česnek

Nejprve podusím pod pokličkou špenát. Počkám, až začně vařit a vařím asi 10 minut. Mezitím oloupu cibuli a nakrájím ji na malé kostičky. V jiném menším hrnci zahřeju olej a cibuli na něm orestuju. Když začne cibule mírně hnědnout, zamíchám do ní mouku a i ji nechám mírně zhnědnout. Když mám zásmažku hotovou, vmíchám ji do špenátu a vliju smetanu (obvykle tam dám celý kelímek - 250 ml, Honza hučí, že je jí tam moc, ale vždycky sní s chutí všechno, co mu naložím na talíř). Špenát za občasného míchání povařím ještě asi dalších 15 minut. Na míchání se nesmí zapomínat, mouka má tendenci se lehko přípálit. Nakonec špenát podle chuti osolím a dochutím česnekem (může být v prášku nebo čerstvý).

KOPROVÁ OMÁČKA

4 lžíce másla
4 lžíce hladké mouky
1/2 litru hovězího vývaru
1 kelímek 33% smetany ke šlehání
1 svazek kopru
sůl, cukr, ocet

V hrnci rozpustím máslo a přisypu mouku. Když mouka začne hnědnout, přiliju vývar a nesmím přestat míchat, pokud nechci mít v omáčce hrudky. Nakonec přiliju smetanu, omáčku přivedu k varu a za občasného míchání vařím ještě 15 až 20 minut. Mezitím očistím kopr a nasekám ho nadrobno. Kopr přijde do omáčky až na úplný závěr, dlouhé vaření mu škodí. Omáčku nezapomenu podle chuti osolit, přidám ocet a cukr.

Špenát i koprovku obvykle jíme s vařenými brambory a vejcem. Šárka s Filipem mají rádi vajíčko natvrdo, Evka chce poslední dobou vždycky volské oko.

Pokud mám více času a hlavně chuti, připravím ke špenátu bramborový knedlík (recept viz. kapitola Přílohy).