Koprová omáčka a špenát

4. září 2013 v 23:16 |  Česká klasika
První zářijový týden vnesl do našeho stereotypního života dvě obrovské změny: Šárka začala chodit do školky a já se po pěti letech vrátila na zkrácený úvazek do práce. Nechci nic zakřiknout, ale Šárce se ve školce asi opravdu LÍBÍ. Byla tam už třikrá, pokaždé do herny vběhla jako vítr a měla problém mi říct ahoj. O pusu na rozloučenou jsem si musela vyloženě říci. Vypadá to, že se historie naštěstí neopakuje. Když si vzpomenu, jaké scény dělala před třemi lety Evka, ještě teď je mi z toho úzko. Evička si nemohla zvyknout, první týdny proplakala, jednou jsem dokonce brečela i já s ní. Trhalo mi to srdce, když jsem ji násilím strkala do třídy, učitelka ji ze mě strhávala a Evka ječela a ječela. Postupem času si začala zvykat, ale bez slziček jsme se obešli jen málokdy. Dá se říci, že se situace zlepšila až na přelomu tohoto roku. Během prázdnin školka Evce vůbec nechyběla, pokud se jí někdo zeptal, jestli se těší na září, okamžitě říkala, že ne. Evičce ovšem nemůžu nic vyčítat, protože já nebyla jiná. Stále si pamatuju tu obrovskou nechuť, s kterou jsem tam chodila, a opravdu jsem si nikdy nezvykla. Stejně jako Evulka jsem se těšila na to, až se ze mě konečně stane školačka. Z prvních dní ve školce mám ale pocit, že možná i Evka jí přišla na chuť.

Další věcí, která je pro mě nová, je to, že mě Evka konečně začala informovat o tom, co se ve školce děje. Předtím totiž Evka na mé dotazy: Jak jsi se měla ve školce? Co jsi dělala?, odpovídala zásadně takto: Nic. Už si to nepamatuju. Když jsem děcka vezla v úterý ze školky domů, Evka mi musela do nejmenšího detailu popsat to, jak hráli divadlo, jak ona byla Mařenka a Andrejka ježibaba. Do toho se Šárka snažila říct, že zpívala, a Filip, aby nezůstal pozadu, nepřestával alespoň hučet. Poté,co jsem jim položila otázku, co měly na oběd, jsem se dozvěděla, že Evka jedla špenát, zatímco Šárka koprovku. Podle jídelního lístku, který jsem ráno četla, jsem věděla, že pravdu měla Evka, což jsem taky řekla. Evka to okomentovala asi takto: To nevadí, Šári, koprovka je taky zelená. Pravdou je, že kdyby jim naservírovali koprovku, zmizela by v nich stejně rychle jako špenát. Tato jídla totiž opravdu milují a v našem jídelníčku doma si našla svá trvalá místa. Filípek špenátem ani koprovkou zatím taky nikdy nepohrdnul. Jen Honza tvrdí, že se mu z koprovky dělá špatně. Téměř vždycky bezpečně pozná, že byla na oběd, protože děcka ten kopr snad potí. Celé odpoledne potom, co snědí koprovku, jim celé tělíčko voní koprově.

ŠPENÁT

1 balíček mraženého špenátu (občas smíchám špenátové pyré se špenátovými listy, děckám vůbec nevadí, že špenát není úplně hladký)
3-4 lžíce oleje
1 menší cibule
3 lžíce hladké mouky
33% smetana ke šlehání
sůl, česnek

Nejprve podusím pod pokličkou špenát. Počkám, až začně vařit a vařím asi 10 minut. Mezitím oloupu cibuli a nakrájím ji na malé kostičky. V jiném menším hrnci zahřeju olej a cibuli na něm orestuju. Když začne cibule mírně hnědnout, zamíchám do ní mouku a i ji nechám mírně zhnědnout. Když mám zásmažku hotovou, vmíchám ji do špenátu a vliju smetanu (obvykle tam dám celý kelímek - 250 ml, Honza hučí, že je jí tam moc, ale vždycky sní s chutí všechno, co mu naložím na talíř). Špenát za občasného míchání povařím ještě asi dalších 15 minut. Na míchání se nesmí zapomínat, mouka má tendenci se lehko přípálit. Nakonec špenát podle chuti osolím a dochutím česnekem (může být v prášku nebo čerstvý).

KOPROVÁ OMÁČKA

4 lžíce másla
4 lžíce hladké mouky
1/2 litru hovězího vývaru
1 kelímek 33% smetany ke šlehání
1 svazek kopru
sůl, cukr, ocet

V hrnci rozpustím máslo a přisypu mouku. Když mouka začne hnědnout, přiliju vývar a nesmím přestat míchat, pokud nechci mít v omáčce hrudky. Nakonec přiliju smetanu, omáčku přivedu k varu a za občasného míchání vařím ještě 15 až 20 minut. Mezitím očistím kopr a nasekám ho nadrobno. Kopr přijde do omáčky až na úplný závěr, dlouhé vaření mu škodí. Omáčku nezapomenu podle chuti osolit, přidám ocet a cukr.

Špenát i koprovku obvykle jíme s vařenými brambory a vejcem. Šárka s Filipem mají rádi vajíčko natvrdo, Evka chce poslední dobou vždycky volské oko.

Pokud mám více času a hlavně chuti, připravím ke špenátu bramborový knedlík (recept viz. kapitola Přílohy).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama