Naše čevabčiči

24. října 2013 v 21:39 |  Mleté maso
Udělat něco pro mé děti z mletého masa je sázka na jistotu. Plněné papriky, špagety s boloňskou, karbanátky nebo třeba toto čevabčiči patří mezi jejich oblíbená jídla. Zatím ještě nemám mlýnek na maso, ale často o něm uvažuju a stále se nemůžu rozhodnout, jestli mám počkat a pořídit si svého robota snů, jehož součástí bude i mlýnek na maso, nebo jestli mám jít do Tescomy a koupit si jejich malý mlýnek, který prý krásně pomele nejen maso, ale i ořechy či strouhanku. Určitě by se na něj u nás neprášilo a byl by poměrně hodně vytížen. Pravdou ovšem je, že od té doby, co se chodím uklidňovat do práce, vařím mnohem méně, ale o víkendech něco rodině připravit musím.

Možná mi s mým váháním pomůže babička Anežka. Děda totiž o víkendu slavil své 86. narozeniny a my s mamkou jsme dědovi místo láhve slivovice daly tescomácký mlýnek. Babička o něj v létě projevila velký zájem, a protože ona slaví narozeniny v červnu a my s mamku chtěly, aby na něm mohla pomlít už ořechy do letošního vánočního cukroví, dostal mlýnek děda Gerhard. Děda miluje sladké, takže babičce na svém mlýnku umele ořechy a ona mu na oplátku upeče něco moc dobrého.

Nědělní oslava dědových narozenin se tradičně konala u nich doma. Účast byla 100procentní a ukázalo se, že naší rodině už jejich obývák začíná být pomalu malý. Uvědomila jsem si, kolik lidí se mohlo v neděli sejít díky tomu, že se jednou babi s dědou dali dohromady: tři děti, děvět vnoučat a zatím šest pravnoučat. Bylo tam hlučno, těsno, ale stálo to za to. Dokonce i mí kalouskové se chovali slušně. Občas tuto příjemnou změnu s Honzou potřebujeme, protože poslední dobou mám pocit, že u nás doma vládne tvrdá anarchie. Děti si dělají, co chtějí, já řvu, vyhrožuju, ale stejně to téměř k ničemu nevede. Uklidňuje mě jen to, že když si vyliju srdce nějaké své kamarádce, která má podobně staré děti, slyším z jejího hlasu podobnou beznaděj a často mi přijde, že jí do úst vkládám svá vlastní slova. Známé se staršími dětmi nad mými stesky obvykle jen mávnou rukou a vše přejdou slovy: Uvidíš, bude hůř.

Nechci svá robátka stále jen pomlouvat, ale často mi z nich tečou nervy. Pořád se u náš řeší žabomyší spory, Evka provokuje, Šárka ječí, Filip má období negativismu jako z učebnice. Vadí mu ranní oblíkání, vstávání z nočníku, sedání do auta, vysedání z něj a hlavně se za žádnou cenu nechce ráno rozloučit se svou motorkou (tú tú). Vzhledem k tomu, že u mamky má jinou, tu, na které jezdí doma, si s sebou nesmí brát. Takže každé ráno se opakuje tentýž scénář, Filipa musím od toho plastového vozítka odrthnout a řvoucího nacpat do autosedačky.

Mlýnek či robot. Zatím stále nevím, a proto si vepřové maso na naše čevabčiči nechávám umlít u pana Raidy. Následující recept mám opět od Věrky. Rychlé, snadné a velmi chutné jídlo.

NAŠE ČEVABČIČI

1/ 2 kg mlétého vepřového masa
1 vejce
2- 3 lžíce strouhanky
1 cibule (pokrájené najemno)
2- 3 stroužky česneku
sůl, pepř, majoránka

Všechny suroviny hodím do mísy, promíchávám a čekám, až se všechno krásně spojí. Z výsledné směsi modeluju menší šišky, které postupně obaluju ve strouhance. V pánvi, kterou ĺze strčit do trouby, rozpálím olej, všechny kousky opeču z obou stran. Nakonec maso posypu asi dvěma cibulemi pokrájenými na tenké proužky, zaliju vodou a pod pokličkou karbanátky dusím doměkka. Ke konci sunám pokličku a zdredukuju šťávu, pokud je jí hodně. Na závěr dám pánev na několik minut do rozpálené trouby asi na 200 stupňů a počkám, až maso a cibulka lehce chytí barvu.

K tomuto jídlu se podle mého názoru nejlépe hodí brambory a salát.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama