Listopad 2013

Mozartovy koule pro taťku

24. listopadu 2013 v 0:04 Vánoce
Vždycky, když budu v dlaních tvořit marcipánový obal na tyto kuličky a následně je nořit do čokolády, si vzpomenu na svého taťku, protože tato lahůdka je a bude patřit hlavně jemu. Každý rok v listopadu oprašuju tento recept, spočítám, kolik je taťkovi letos let a začnu tvořit. Poprvé jsem se do nich pustila v roce 2009 několik týdnů potom, co taťka nás všechny, a určitě i sebe, vyděsil infarktem. V listopadu slaví své narozeniny a mě tehdy napadlo vyzkoušet recept z časopisu Apetit, který se mi v té době dostal do rukou a já hledala příležitost ho vyzkoušet. Koule se povedly, uložila jsem je do krabice a na ni přilepila průvodní dopis, ve kterém jsem mimojiné otci slíbila, že ho touto pochoutkou každý rok obšťastním a navíc ode mě dostane právě tolik kuliček, kolik mu bude v daný rok let. Nevadí mi, že jejich počet se každý rok o jednu kuličku zvedne a budu mu je dělat rok co rok, protože ho mám moc ráda. Strašně moc.

Na jeho infarkt nikdo z naší rodiny jistě nikdy nezapomene. Nahnal mi strach, ale já stejně věděla, i když jsem s ním mluvila po telefonu v okamžiku, když ho vrtulníkem ve vážném stavu převáželi z Krnova do Ostravy, že se mu nic nestane. Zpětně, když jsem to rozebírala s Honzou, mě vážně překvapil, když mi tvrdil, že si nebyl jistý, jestli to taťka přežije. Já jsem si byla naprosto jistá, že to bude v pohodě a že se nám vrátí domů. V té době jsem byla podruhé těhotná, právě jsem se vracela domů z ultrazvuku, kde nám paní doktorka řekla, že srdíčko miminka je naprosto v pořádku a že budeme mít další holčičku.

Je to jistě náhoda, ale byla jsem těhotná třikrát a pokaždé, když jsem byla ve 20. týdnu a kontrolovali mému miminku srdce, se stalo něco, co mnou pořádně zamávalo. Poprvé u Evky jsme se od pana doktora dozvěděli, že srdce se vyvíjí správně, ale poslal nás na další vyšetření do Ostravy, protože se mu nezdálo něco s Evčinou hlavou. Těch pár hodin, než jsem si vsugerovala, že to bude v poho, bylo hrozných. Nakonec se naštěstí ukázalo, že to byl planý poplach. Když jsem byla ve 20. týdnu s Šárkou, vyplašil mě taťka. A Filip musel taky držel s babama basu. Při sonu srdce se paní doktorce nález nelíbil. Tady jsem možná byla vyděšena nejvíce, protože podle její prvotní reakce jsem měla dojem, že si není vůbec jistá, jestli se Filip narodí zdravý a živý. Další kontrolní sona žádný horor nepotvrdily a Filípkovo srdce tluče tak, jak má.

Všechno hořké tyto sladké kuličky přebijí. Jsou vynikající, jejich příprava může vypadat komplikovaně, ale vyplatí se to. Zatím se nenašel nikdo, kdo by z nich nebyl nadšený. Dokonce jsem už i slyšelal, že chutnají stejně dobře (ne-li líp) jako ty pravé. V žádném případě se nesmí šetřit při přípravě marzipánu. Ten se musí udělat z mandlí a moučkového cukru.

MOZARTOVY KOULE PRO TAŤKU

Na čokoládové drobky
80 g čokolády na vaření
80 g změklého másla
50 g moučkového cukru
2 vejce
50 g hladké mouky
1 prášek do pečiva
50 g mletých mandlí

Na krém
100 g čokolády na vaření
100 ml smetany na šlehání
100 g másla
50 ml rumu

Nejprve upeču čokoládové drobky. Čokoládu spolu s máslem rozpustím a vliju do mísy, kde již čeká cukr a postupně přidávám vajíčka. V jiné míse smíchám mouku s práškem do pečiva a mandlemi a směs přidám do čokoládové hmoty. Všechno důkladně promíchám (lze to udělat i ručním šlehačem). Těsto vliju do menšího pekáče (můj pekáček má rozměry asi 18x28cm) vymazaného a vysypaného moukou, ten vložím do trouby vyhřáté na 180 °C. Peču asi 15 minut.

Vychladlý korpus rozdrobím do mísy a připravím si krém. Zahřeju smetanu a v ní rozpustím čokoládu, máslo a na závěr přidám rum. Krémem zaliju drobky a vytvořím hustou hmotu, kterou uložím do ledničky. Takto vznikne budoucí náplň Mozartových koulí.

Ze ztuhlé hmoty tvaruju kuličky asi o velikosti lískového oříšku. Ty vrátím zpátky do ledničky. Obvykle se mi podaří udělat něco přes stovku kuliček.

Marzipán
Abych všechny kuličky obalila v marzipánu, je třeba ho udělat pořádnou várku.

500 g mletých mandlí
500 - 700 g moučkového cukru
3 bílky
celá ampulka mandlové esence
zelené potravinové barvivo

Mandle nasypu to mísy a vliju do nich celou ampulku esence. Přidám většinu bílku a většinu cukru. Ve zbytku bílku rozmíchám zelené barvivo a přidám do mísy. Snažím se vytvořit hmotu podobnou plastelíně. Pokud je směs příliš lepkavá, přidám cukr. Hotový marcipán zabalím do potravinářské fólie a nechám rozležet v ledničce.

Kuličky vyndávám asi po deseti z ledničky a obaluju marzipánem. Kuličky nesmí změknout, protože by nešly obalit. Obalené koule nechám v ledničce oschnout a pak je máčím v rozpuštěné čokoládové polevě.

Čokoládová poleva - ve vodní lázni rozpustím čokoládu spolu s kusem másla. Obvykle používám hořkou čokoládu, ale letos jsem od své výborné kamarádky dostala kyblík mléčné čokolády, tak jsem nakonec měla půlku kuliček obalených v hořké a půlku v mléčné čokoládě. Poté, co vyndám koule z čokolády, je uložím do papírových košíčků.


Sachr dort z jablek

20. listopadu 2013 v 11:37 Dorty
Tento dort v sobě snoubí dvě věci: je výjimečně dobrý a jeho příprava zabere určitě méně času než třeba upečení obyčejné bábovky. Zatím chutnal každému, kdo ho ochutnal, dokonce i mému Honzovi. On totiž neuznává, když někdo nahrazuje určitou surovinu ovocem či zeleninou. Například perník s cuketou mezi jeho favority určitě nepatří a jedl by ho jen v případě nejvyšší nouze. Jen tak na chuť by si ho určitě nedal. Ovšem tento dortík mu chutnal, protože zpočátku nevěděl, že se nejedná o pravý sachr a že jsou v něm jablka, která opravdu v těstě poznat nejdou. Jejich hlavní úloha tkví v tom, že dělají dort krásně vláčným. Za tuto dobrotu vděčím Renče, takže díky Reni.

Pokud při vaření nebo pečení propašuju ovoce či zeleninu do jídla, mé děti s tím často problém příliš nemají a naštěstí obvykle sní, co mají na talíři. Ovšem co se týče vztahu k syrovému ovoci a zelenině, jsou obě mé holky úplně jiné. Filípek zatím ochutnává, něco mu chutná víc, něco méně. V létě se spolu s Evkou doslova zamilovali do rajčat. Evka je do prázdnin odmítala dávat do pusy, ze salátu musely jít ven. Avšak letos jsme si na balkóně pěstovali vlastní rajčátka a najednou to šlo, utrhla, ochutnala a zjistila, že je to moc dobré. Filípek se cherry rajčaty doslova ládoval. Naše mamka nevěřila vlastním očím, když během několika málo minut v něm zmizela celá miska. Zato Šárka má k rajčatům a nejen k nim, ale i k mnoha jiným druhů zeleniny a ovoce, velmi negativní vztah. Pokud se tato nechuť dá zdědit, vím přesně, čí geny získala. Podobný vztah k těmto zdravým surovinám má i Bobo. Nevím přesně, co jí, ale troufám si tvrdit, že z ovoce strčí do pusy pouze jablko, banán a možná někdy nějaký citrusový plod, se zeleninou je to ještě horší. Obdobně je na tom Šárka. Ovšem narozdíl od svého strejdy Šáruš nevidí v jahodách něco, co by jí mohlo nedejbože ublížit. Ale tady výčet ovoce, které má ráda, končí. Skutečně je schopna polknout pouze jablka, banány, mandarinky (pomeranče moc ne) a jahody, toť vše. Ze syrové zeleniny už ochutnala červenou papriku a ledový salát, možná salátovou okurku. Ona i Evka si s námi rády dávají zeleninový salát, ale milují ho hlavně proto, že do něj přidáváme mozzarellu, kterou okamžitě sežerou a ze zbytkem v misce už mají, hlavně Šárka, problém. Naštěstí co nejí v syrovém stavu, snědí uvařené, takže zeleninové polévky jsou u nás doma doslova nabité různou zeleninou, dokonce milují i růžičkovou kapustu. Evička ovoce zbožňuje, nebojí se ochutnávat nové věci a obvykle jí všechno chutná. Teď hned si opravdu nevybavím nic z ovoce, co by jí nejedla. Možná snad lilek, ale tady je to takové nejisté. Byly doby, kdy jí vůbec nevadil, a dokonce si ho přála mít ve špagetách či lasagních. Letos, nevím proč, ho nechtěla a nevěřila mi, že po něm kdy toužila. Přijde mi to zvláštní, že některé věci, bohudík jich není zatím mnoho, které měla ráda, odmítá. Stejné je to i s mrkvovou omáčkou. Jako mimino se po ní mohla utlouct a toto jídlo bylo vždycky sázka na jistotu, dnes nad ní ohrnuje nos. Taky nechápu, že mrkev v polévce jí nevadí vůbec, ale když připravím vepřové na mrkvi, které zase miluje Honza, sedí nad talířem a lamentuje, že jí toto jídlo nechutná.

Jablka, narozdíl od výše zmiňované mrkve, mé děti zatím nikdy nezklamaly. Mají je rády jak syrové, tak jako kompot nebo jako součást různých moučníků. Následující recept u nich boduje, protože tento dortík je kakaový a navíc ještě politý čokoládou.

SACHR DORT Z JABLEK

250 g hladké mouky
300 g krupicového cukru
300 g jemně nastrouhaných jablek
100 g rozpuštěného tuku
40 g kakaa
3 vejce
1 prášek do pečiva
marmeláda
čokoládová poleva (stačí rozpustit jednu hořkou čokoládu spolu s asi 2 - 3 lžícemi másla)

Tuk, cukr a vejce důkladně ušlehám a do směsi postupně vmíchám mouku spolu s práškem do pečiva a kakaem. Dále přidám najemno nastrouhaná jablka a opět zamíchám. Těsto vliju do vymazané dortové formy (obvykle na spodek dám pečicí papír).

Dort se vloží do trouby vyhřáté asi na 180 stupňů a peču ho přibližně 50 - 60 minut. Když chci zjistit, jestli je hotový, zapíchnu do něj špejli. Po upečení vyndám zchladlý dort z formy, uprostřed ho rozkrojím a pořádně pomažu marmeládou (může být jakákoli, naposledy jsem použila ostružinovou, minule třeba meruňkovou). Nakonec vršek dortu poliju čokoládovou polevou a dám odpočinout do ledničky.

Při posledním pečení jsem do těsta omylem přidala o 50 g mouky více, a abych výsledek zachránila, přilila jsem tam asi 100 ml podmáslí a pravděpodobně se budu snažit splést se i příště, protože dort byl vynikající.


Nejen vánoční perníčky

10. listopadu 2013 v 23:47 Vánoce
Vánoční perníčky pečeme opravdu několikrát do roka. Obvykle kromě Vánoc vždy na Velikonoce a pak, když se nám chce. Teda holkám se chce pořád, mně daleko méně často. Naposledy jsme je dělaly tento týden ve středu. Moc se mi do toho nechtělo, ale slib je slib, tak jsem nachystala těsto z poloviční dávky a holky byly přešťastné. Pokaždé mám vizi, že udělám těsto a holky budu tvořit, nakonec se ve mně vždycky probudí mé pořádné já a snažím se průběh prací kontrolovat. Kdybych to nedělala, těsto by kromě podlahy bylo možná přilepené i na stropě, Evka s Šárkou by se hádaly o každou formičku, těsto by jim za chvilku chybělo, protože Šárka by ho s chutí jedla. Takže já válím a společně vykrajujeme. Dohlížím, aby si formičky půjčovaly a aby Šárka měla v puse co nejméně těsta. Ta ale musí neustále něco ochutnávat, a když nemůže těsto, luxuje prstem alespoň mouku, kterou používám na pomoučení pracovní plochy.

I z poloviční dávky jsme nakonec měli tři plechy perníčků. Děcka si je ještě ten večer dala k večeři spolu s jogurtem. Dóza, která byla téměř plná, je teď poloprázdná. Šárka už totiž během pečení řekla, že si jich pár vezme do školky a dá dětem a paním učitelkám. Na své rozhodnutí nezapomněla, v pátek ráno vyprázdnila dózu a nadšeně odešla do školky. Všechny paní učitelky se divily, že mi už pečeme perníčky. Jsem zvědavá, kolik dávek mě ještě do Vánoc čeká. Kromě perníčků si holky do školky stále něco nosí. Evce naštěstí stačí její opička Mabel, kterou dostala letos o prázdninách od mojí mamky. Taková maličká blbina a kolik radosti udělá. Hraje si s ní téměř denně a hodně o ní mluví. Mabel je naštěstí poměrně nenáročné zvíře, skoro pořád spí v misce a jen občas, jak říká Evka, kviká. Zato Šárka kdyby mohla, přestěhovala by každé ráno do školky alespoň polovinu svých hraček. Třeba ve čtvrtek musela mít svého čokla, samozřejmě svou opici, dále, když jsem oblékala Filipovi bundu, vypochodovala z pokojíčku s ledvinkou kolem pasu a v ní měla malé světýlko na kolo, které zase pro změnu dostala od Honzova otce. Nešlo to jinak a musela si vzít do školky všechno. Jindy si zase nosí omalovánky (no, spíš cáry pomalovaných papírů). Paní učitelky jsou naštěstí tolerantní a trpělivé a nic proti tomu nenamítají. Šárka se stejně hned po příchodu do třidy odloží všechno do krabice k hračkám ostatních dětí. Celý den si pak podle mne na obsah oné krabice ani nevzpomene, problém ovšem nastane odpoledne, protože když pro ni přijdeme, vyletí ze třídy jako střela, obvykle jen s pejskem, na všechno ostatní zapomene. Někdy na to myslím já a vrátím ji pro zbytek věcí, někdy spěchám a na blbosti nemá čas, bohužel později si stejně vždycky vzpomene ona, to už je ale pozdě. Snažíme se jim oběma vysvětlovat, že se řevem nikdy nic nevyřeší, ale zatím to, bohužel pro nás, naše nervy a hlavně naše ušní bubínky, nechápou. Řev a slzy jsou u nás na denním pořádku. Evka by se určitě uživila i jako profesionální plačka, stačí malý impuls a už se jí po tváří valí krokodýlí slzy.

Receptů na perníčky jsem vyzkoušela již několik, ale tento je úplně ten nejlepší. Dala mi ho Maruška, tchánova přítelkyně, a musím potvrdit z vlastní zkušenosti, že tyto perníčky se krásně dělají, těsto se nelepí a dá se nádherně vyválet. A hlavně po upečení jsou perfektně měkké a již neztvrdnou.


NEJEN VÁNOČNÍ PERNÍČKY

800 g hladké mouky
150 g másla nebo hery pokojové teploty
4 vejce
280 g mletého cukru
4 lžíce rozpuštěného medu
2 kávové lžičky jedné sody
14 tlučených hřebíčků
1 kávová lžička skořice
2 lžičky roztlučeného anýzů
(Co se týče koření, není nic lehčího než koupit si perníkové koření a dát ho tam 2-3 lžičky.)

Samotnou přípravu těsta jsem značně zjednodušila. Podle původního receptu bych měla třít tuk s cukrem apod., já jsem se na to vybodla, naházela všechny suroviny do mísy a rukou se je snažila spojit. Poté jsem obsah mísy vyklopila na pracovní desku a zpracovala krásné těsto. Samozřejmě, pokud se těsto lepí, je dobré přisypat trochu mouky. Je možné těsto uložit, nejlépe přes noc do ledničky, ale není to třeba.

Z těsto vyválím asi 0,5 cm tenkou placku a poté vykrojujeme různé tvary, které následně putují na plech pokrytý pečicím papírem.S těstem se opravdu krásně pracuje, takže není nutné jej vyvalovat mezi dvěma sáčky. Plech strčím do trouby vyhřáté na 170 stupňů a peču asi 5 minut. Perníčky je dobre bedlivě sledovat, ani se nenadějete a můžete vytáhnout černochy.

Upečené perníčky buď sníme a rozdáme, nebo je někdy (obvykle pouze na Vánoce a Velikonoce) stačíme ještě ozdobit. Samozřejmě, občas vyrobím tradiční bílkovou polevu, ale mnohem častěji koupím tubičky od Dr. Oetkera s bílou nebo barevnou polevou a zdobení jde i holkám. Na bílkovou polevu jsou ještě malé.

BÍLKOVÁ POLEVA

1 bílek
120 - 150 g prosátého moučkového cukru

Cukr s bílkem vyšlehám na úplně bílou neroztékající se hmotu. Je- li poleva příliš hustá, je možné přidat několik kapek citronové šťávy. Citronová šťáva má i poměrně užitečnou funkci, díky ní polevá více zbělá a lépe přilne k pečivu. Na hustotě polevy opravdu záleží, protože příliš hustá se odlupuje a příliš řídká se zase pro změnu roztéká.