Nejen vánoční perníčky

10. listopadu 2013 v 23:47 |  Vánoce
Vánoční perníčky pečeme opravdu několikrát do roka. Obvykle kromě Vánoc vždy na Velikonoce a pak, když se nám chce. Teda holkám se chce pořád, mně daleko méně často. Naposledy jsme je dělaly tento týden ve středu. Moc se mi do toho nechtělo, ale slib je slib, tak jsem nachystala těsto z poloviční dávky a holky byly přešťastné. Pokaždé mám vizi, že udělám těsto a holky budu tvořit, nakonec se ve mně vždycky probudí mé pořádné já a snažím se průběh prací kontrolovat. Kdybych to nedělala, těsto by kromě podlahy bylo možná přilepené i na stropě, Evka s Šárkou by se hádaly o každou formičku, těsto by jim za chvilku chybělo, protože Šárka by ho s chutí jedla. Takže já válím a společně vykrajujeme. Dohlížím, aby si formičky půjčovaly a aby Šárka měla v puse co nejméně těsta. Ta ale musí neustále něco ochutnávat, a když nemůže těsto, luxuje prstem alespoň mouku, kterou používám na pomoučení pracovní plochy.

I z poloviční dávky jsme nakonec měli tři plechy perníčků. Děcka si je ještě ten večer dala k večeři spolu s jogurtem. Dóza, která byla téměř plná, je teď poloprázdná. Šárka už totiž během pečení řekla, že si jich pár vezme do školky a dá dětem a paním učitelkám. Na své rozhodnutí nezapomněla, v pátek ráno vyprázdnila dózu a nadšeně odešla do školky. Všechny paní učitelky se divily, že mi už pečeme perníčky. Jsem zvědavá, kolik dávek mě ještě do Vánoc čeká. Kromě perníčků si holky do školky stále něco nosí. Evce naštěstí stačí její opička Mabel, kterou dostala letos o prázdninách od mojí mamky. Taková maličká blbina a kolik radosti udělá. Hraje si s ní téměř denně a hodně o ní mluví. Mabel je naštěstí poměrně nenáročné zvíře, skoro pořád spí v misce a jen občas, jak říká Evka, kviká. Zato Šárka kdyby mohla, přestěhovala by každé ráno do školky alespoň polovinu svých hraček. Třeba ve čtvrtek musela mít svého čokla, samozřejmě svou opici, dále, když jsem oblékala Filipovi bundu, vypochodovala z pokojíčku s ledvinkou kolem pasu a v ní měla malé světýlko na kolo, které zase pro změnu dostala od Honzova otce. Nešlo to jinak a musela si vzít do školky všechno. Jindy si zase nosí omalovánky (no, spíš cáry pomalovaných papírů). Paní učitelky jsou naštěstí tolerantní a trpělivé a nic proti tomu nenamítají. Šárka se stejně hned po příchodu do třidy odloží všechno do krabice k hračkám ostatních dětí. Celý den si pak podle mne na obsah oné krabice ani nevzpomene, problém ovšem nastane odpoledne, protože když pro ni přijdeme, vyletí ze třídy jako střela, obvykle jen s pejskem, na všechno ostatní zapomene. Někdy na to myslím já a vrátím ji pro zbytek věcí, někdy spěchám a na blbosti nemá čas, bohužel později si stejně vždycky vzpomene ona, to už je ale pozdě. Snažíme se jim oběma vysvětlovat, že se řevem nikdy nic nevyřeší, ale zatím to, bohužel pro nás, naše nervy a hlavně naše ušní bubínky, nechápou. Řev a slzy jsou u nás na denním pořádku. Evka by se určitě uživila i jako profesionální plačka, stačí malý impuls a už se jí po tváří valí krokodýlí slzy.

Receptů na perníčky jsem vyzkoušela již několik, ale tento je úplně ten nejlepší. Dala mi ho Maruška, tchánova přítelkyně, a musím potvrdit z vlastní zkušenosti, že tyto perníčky se krásně dělají, těsto se nelepí a dá se nádherně vyválet. A hlavně po upečení jsou perfektně měkké a již neztvrdnou.


NEJEN VÁNOČNÍ PERNÍČKY

800 g hladké mouky
150 g másla nebo hery pokojové teploty
4 vejce
280 g mletého cukru
4 lžíce rozpuštěného medu
2 kávové lžičky jedné sody
14 tlučených hřebíčků
1 kávová lžička skořice
2 lžičky roztlučeného anýzů
(Co se týče koření, není nic lehčího než koupit si perníkové koření a dát ho tam 2-3 lžičky.)

Samotnou přípravu těsta jsem značně zjednodušila. Podle původního receptu bych měla třít tuk s cukrem apod., já jsem se na to vybodla, naházela všechny suroviny do mísy a rukou se je snažila spojit. Poté jsem obsah mísy vyklopila na pracovní desku a zpracovala krásné těsto. Samozřejmě, pokud se těsto lepí, je dobré přisypat trochu mouky. Je možné těsto uložit, nejlépe přes noc do ledničky, ale není to třeba.

Z těsto vyválím asi 0,5 cm tenkou placku a poté vykrojujeme různé tvary, které následně putují na plech pokrytý pečicím papírem.S těstem se opravdu krásně pracuje, takže není nutné jej vyvalovat mezi dvěma sáčky. Plech strčím do trouby vyhřáté na 170 stupňů a peču asi 5 minut. Perníčky je dobre bedlivě sledovat, ani se nenadějete a můžete vytáhnout černochy.

Upečené perníčky buď sníme a rozdáme, nebo je někdy (obvykle pouze na Vánoce a Velikonoce) stačíme ještě ozdobit. Samozřejmě, občas vyrobím tradiční bílkovou polevu, ale mnohem častěji koupím tubičky od Dr. Oetkera s bílou nebo barevnou polevou a zdobení jde i holkám. Na bílkovou polevu jsou ještě malé.

BÍLKOVÁ POLEVA

1 bílek
120 - 150 g prosátého moučkového cukru

Cukr s bílkem vyšlehám na úplně bílou neroztékající se hmotu. Je- li poleva příliš hustá, je možné přidat několik kapek citronové šťávy. Citronová šťáva má i poměrně užitečnou funkci, díky ní polevá více zbělá a lépe přilne k pečivu. Na hustotě polevy opravdu záleží, protože příliš hustá se odlupuje a příliš řídká se zase pro změnu roztéká.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama