Muffiny ala koblížky

31. ledna 2014 v 19:24 |  Muffiny
Tento recept jsem našla na poslední stránce nejnovějšího čísla časopisu Apetit. Pravda, s koblížky, jak je znám já, mají pramálo společného, ale to vůbec nevadí. Snadný, rychlý a hlavně chutný recept. Klasické koblížky čas od času doma s holkama smažíme. Občas je dáme vychladnout na okno a ony dělají, že hlídají, aby jim ani jeden neutekl. Trpělivé moc nejsou. Kdyby koblížky měly v úmyslu vzít nohy na ramena, na talíři by nám jim mnoho nezbylo, pokud by na ně dohlížely zrovna ony. Je to logické, jsou malí a malé děti obvykle nevydrží dělat delší dobu jednu věc. Ovšem i zde výjimka potvrzuje pravidlo.

Co se ale týče řevu a mrčení, je jejich výdrž až obdivuhodná. V poslední době nebylo dne, kdy by někdo z nich neřval. Často se u nás bohužel stává, že ječí minimálně dva kousci najednou nebo, když jeden právě skončí, objeví se u jiného problém, který jde podle nich řešit pouze ohlušujícím řevem. Spouštěčem bývají různé věci: mé rozhodnutí Filipa obléknout, požádání Šárky, aby si umyla ruce či šla snídat. Snažím se předvídat, ale moc se mi to nedaří. Taky má trpělivost má své meze. Obvykle se snažím jim jejich imaginární problém pomoct vyřešit, ale často to končí tak, že se k jejich řevu přidám i já. Naši sousedé už možná stříhají metr a těší se, až se odstěhujeme. Zvyknout se dá na různé věci, ale na toto v žádném případě. Už se o to snažím šest let a pořád neúspěšně.

Když se Evka narodila, byla jedno z nejuřvanějších miminek v okolí. Mamka mě uklidňovala, že jsem si to vybrala u prvního dítěte a druhé bude za odměnu. Po narození Šárky konstatovala, že opravdu nikdy není tak špatně, aby nebylo ještě hůř, a nevěřila, že bych si mohla pořídit ještě jednoho křiklouna. Filípek se zpočátku opravdu zdál být tím miminkem za odměnu. Dnes už je ale někdy miminkem za trest. Řevem se hravě vyrovná svým dvěma starším sestrám. Právě prožívá ukázkové období vzdoru. Nechce se oblíkat, jít ven, nasednou do auta apod. Komplikuje mi to hlavně rána, kdy mám jít do práce a on se najednou sekne. Zatím jsem schopna ho přeprat a nacpat do kombinézy. Ovšem vrazit ho do autosedačky je už o poznání horší. Filip se vypne a nejde zlomit, to už obvykle řveme dva (někdy je nás i víc, pokud má nějaký problém i některá z bab).

Když to vykládám okolí, často od svých starších kamarádek slyším, že bude hůř. Třeba jednou, až se se mnou budou mé těžce pubertální děti odmítat bavit, se slzou v oku zavzpomínám na dobu, kdy se po mně usoplené, řvoucí plazily.


MUFFINY ALA KOBLÍŽKY

140 g třtinového cukru
200 g hladké mouky
1 lžička jedné sody
2 velká vejce
100 ml bílého jogurtu
1 lžička vanilkového extraktu
140 g rozpuštěného másla
marmeláda

Do mísy nasypu cukr, mouku a jedlou sodu a všechno promíchám. V jiné misce krátce prošlehám vejce, jogurt a vanilkový extrakt a pak to vliju k sypké směsi. Nakonec přidám rozpuštěné máslo a rychle zpracuju těsto. Není dobré těsto přemíchat, protože by se to odrazila na výsledku. Těsto by prý bylo zbytečně tuhé.

Do formy na muffiny vložím papírové košíčky, které naplním těstem ze dvou třetin (poprvé mi to přišlo zbytečně moc, ale má to význam, marmeláda klesne dolů). Potom do každého muffinu dám lžičku marmelády a překryju ji zbylým těstem.

Muffiny peču v troubě předehřáté na 170°C 16 -18 minut. Koblihy vyběhnou. Když je vytáhnu, nechám je asi pět minut chladnout ve formě a potom každý koblížek obalím v moučkovém cukru.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama