Srpen 2014

Mramorová bábovka

20. srpna 2014 v 21:52 Buchty, koláče, bábovky
Bábovky máme rádi a děti nejen ty, které nám upeče trouba. Písek je zkrátka nejvděčnějším materiálem. Milují ho všichni tři. Holky už jako mimina zbožňovaly písek natolik, že ho i jedly. Zpočátku jsem byla velmi nervózní, když si Evka narvala pusu pískem. Prskala jsem za ni a snažila se jí pusinku vyčistil. Když se mi to podařilo, nestačila jsem se ani otočit a písek byl zpět. Od nervového zhroucení mě zachránila sama Evka. Jako malé miminko velice ráda vysedávala na nočníku. Obložili jsme ji hračkami a knížečkami, Evka trůnila a my měli i půl hodiny klid. Jednou jsem ji posadila na nočník, Evka byla úspěšná, nočník se jí podařilo naplnit. Než jsem ale stačilo obsah vyhodit do záchodu, Evinka nelenila a ochutnala. Opět jsem zpanikařila, snažila jsem se jí pusinku vymýt a vykřikovala něco o smradlavých kamarádech z chlívku. Paradoxně mi tento zážitek na pískovišti pomohl. Od té doby jsem začala život dělit na život před h.... a po h... Plná pusa písku či kamínků mě už nechávala chladnou. Stále jsem si říkala, že by to mohlo být horší. Šárka byla ještě horší čuně než Evka. Byla schopna ochutnat či olízat kdeco. Bohužel ji tento zlozvyk neopustil ani ve čtyřech letech. Nedávno malovala vodovkami, asi dostala žízeň, tak proč se nenapít z kelímku s vodou na vymývání štětce. Filda v tomto směru nesahá svým sestrám ani po kotníky. Zpočátku mu vadilo mít ruce špinavé od písku, pořád se dožadoval, abych mu je očistila. Takže ochutnávání pískoviště v jeho případě vůbec nehrozilo.

Dnes je více než písek zajímá blátíčko. Jsou to úplní bahňáci. Když je venku po dešti, naše staveniště zabahněné a oni můžou vyrazit ven v gumácích, jsou na vrcholu blaha. Pravda, máme klid, děti jsou konečně schopny se samy zabavit, avšak domů se nám obvykle vracejí tři bahňáci. Doufám, že příští rok bahno nahradí trávník. Pískoviště je taky v plánu, i když se obávám, že je stejně vždycky bude bavit hrát si na písku u sousedů víc než doma. Možná teda budou péct bábovky z písku na zahradách našich sousedů, jsem si ale jistá, že tuto bábovku se holky jednou naučí péct samy, protože je božská.

MRAMOROVÁ BÁBOVKA

5 vajec, žloutky a bílky zvlášť
210 g hery
210 g moučkového cukru
200 ml smetany ke šlehání
300 g polohrubé mouky (jednou jsem omylem použila hladkou a výsledku to neuškodilo)
1 sáček vanilinového cukru
1 sáček prášku do pečiva
kakao
nasekaná čokoláda (nejlepší jsou nasekané bonbóny z bonboniéry Taťána)

Je velice důležité, aby všechny suroviny měly pokojovou teplotu.

Nejprve dám do misky tuk a polovinu cukru a utřu to doběla. Postupně přidávám žloutky, pak snížím otáčky a opatrně vliju smetanu a krátce těsto prošlehám.

V jiné misce vyšlehám dotuha bílky se zbytkem cukru a vanilinovým cukrem. Asi polovinu sněhu smíchám se žloutkovou směsí, přidám mouku s práškem do pečiva a nakonec opatrně přimíchám zbytek bílků.

Těsto si rozdělím na dvě části a do jedné přimíchám kakao (bílá část by měla být větší). Do připravené bábovkové formy (používám silikonovou, proto ji nemusím vymazat tukem a vysypat moukou) nejprve na dno rozprostřu bílé těsto a přidám kakaové, pak opět bílé a kakaové. Než vytvořím poslední bílou vrstvu, posypu těsto nasekanou čokoládou.

Formu vložím do trouby vyhřáté asi na 180 °C a peču přibližně hodinku.




Pivní závin

19. srpna 2014 v 23:41 Buchty, koláče, bábovky
Jablka jsou velmi vděčné ovoce. Taky jeden z mála druhů, který jí všechny mé děti. Filípek si v poslední době oblíbil pomeranče. Bohužel se o ně neumí s nikým rozdělit. Na tom bude muset ještě zapracovat. Samozřejmě nehrozí, že by mu z misky ujídala pomeranče Šárka, ale Evka si dá každé ovoce s velkou chutí. Když se její ruka přiblíží k jeho přídělu, ječí a brání obsah zuby nehty. Filda se nám zamiloval do pomerančů a Evička zase do indiánů. A je to láska hluboká a intenzivní. Všechno začalo školkou v přírodě. Vrátila se nám z ním domů malá Apačka. Moc si to tam užila, i když se přiznala, že trošinku večer plakala, protože se jí stýskalo po mamince. Během prázdnin se její vášeň k rudochům začala prohlubovat. Dovolila jsem jí se každé úterý koukat na filmy s Vinnetouem. Výsledkem je, že se nám teď doma mnohem častěji vyskytuje místo naší dcery Nšo-či. Dokonce i účes přizpůsobila svému idolu. Momentálně touží po indiánském oblečku. Doufá, že jí ho ušije babička, ta zase doufá, že to Evku přejde nebo si najde jinou oběť. Evka si už namalovala model, po kterém touží. Před lety se podobně intenzivně zamilovala do kosmonautů. Honza jí jednou ukázal start raketoplánu, který Evule potom s obrovským nadšením zhlédla nesčetněkrát. Honza jásal, konečně jiný favorit než krtek nebo Pat a Mat. Dokonce s ním koukala několikrát na Apollo 13, to jí byly asi 4 roky. Takže její oslava čtvrtých narozin se nesla ve vesmírném duchu. Svíčky sfoukla z dortu - rakety a od dědy s babičkou dostala encyklopedii vesmíru. Jejím velkým přáním bylo, aby jí babička ušila skafandr. Ta se toho zhrozila, a k jejímu velkému štěstí, Evka byla v té době mnohem méně urputná než dneska. K šití vesmírného oblečku nakonec nedošlo, Evka na své přání zapomněla. Ovšem teď je naše Nšo-či o dva roky starší a po indiánském ohozu touží mimořádně. Šárka samozřejmě na Vinnetoua kouká taky, přece nepůjde v osm spát. Například minulý týden nám tvrdila, že už se těší na Vinnetou smrdí (později nám došlo, že myslí Vinnetou v údolí smrti). Naštěstí po oblečku zatím netouží, stačí jí pár fixů, kterými si na obličeji indiánku hravě za pár vteřin vytvoří. Když nemá k dispozici fixy, tajně si hraje s mými malovátky. Je vážně nepříjemné, když otevřu tvářenku od Bobbi Brown a místo losové vidím šedou. To mám chuť vraždit.

Tento závin chutná všem třem mým indiánům. Jeho těsto je křehké a velice dobře se sním pracuje. Už jsem ho plnila i mákem, ale jablka jsou jasnou jedničkou.

PIVNÍ ZÁVIN

300 g hladké mouky
125 g hery
13 lžic piva

Z výše uvedených surovin vypracuju těsto, které vložím do plastového sáčku a nechám alespoň půl hodiny odpočívat v ledničce.

Na rozválené těsto rozetřu opraženou strouhanku (stačí jí jen na másle opražit), přidám postrouhaná jablka, posypu skořicí a cukrem. Náplň by snesla určitě i nějaké vylepšení, ale nám to takto jednoduše chutná nejvíc.

Jedná dávka vystačí na tři záviny. Ty na plechu potřu rozpuštěným máslem a peču ve vyhřáté troubě na 160 °C 30 - 45 minut. Ihned po upečení potírám záviny zbytkem rozpuštěného másla.


Trhací česnekový chleba

12. srpna 2014 v 7:56 Pečivo
Už půl roku si užíváme života na venkově. Nic nám tu nechybí a moc se nám tu líbí. Je před námi ještě spousta práce, ale aspoň můžeme stále něco plánovat a na něco se těšit. Samozřejmě bych byla přešťastná, kdyby se naše zahrada alespoň vzdáleně podobala zahradám sousedů. Zatím vypadá jako zaplevelené oraniště. Bohudík máme všude kolem výborné sousedy a sousedky, kterým nevadí ani naše přítomnost ani přítomnost našich tří uřvanců. Snad jim to jednou budeme moci nějak na naší budoucí zahradě vynahradit. Pokaždé, když vyrazí do terénu, skončí u někoho z okolí. Jeden milý soused už dokonce i nakoupil pro naše děti džusy, přece aby nežíznily. Šárka, která nemá absolutně žádné zábrany, si bez jakýchkoli okolků řekne o pití, jídlo a pokud to jen trochu jde, nasáčkuje se k milým sousedům do baráku. Ač má zakázáno zvonit na okolní domy a dobývat se do nich, v jejím případě je to jako házet hrách na stěnu. Vyleze, vybere oběť, zazvoní a nějak se k sousedům infiltruje.

My s Honzou si pohostinnost svých sousedů ovšem taky užíváme. Grilované maso, pstruzi, vínečko, pivečko. Paráda! Naposledy jsme se domluvili na malé grilování se sousedy odvedle. Slíbili jsem, že naložím nějaké maso a společně ho pak sníme. Na jisté věci si ale já, zhýčkané žena z města, budu muset ještě zvyknout. V sobotu dopoledne jsem se vypravila s celou rodinkou koupit maso k místnímu řezníkovi. Samozřejmě nám to nějakou tu chvilku trvalo, než jsme se vypravili. Hic na zdechnutí. Šárka s Fildou jeli na kolech. Aby se jim jelo lépe, měli slíbenou zmrzlinu. Do řeznictví jsme dorazili lehce po jedenácté, prodavačka už vytírala, ale zavřeno ještě neměla. Když jsem se zeptala na kuřecí maso, zatvářila se tak, že na vepřovou panenku jsem se už raději neptala. Zkusila jsem ještě štěstí v obchodě u kostela. Tam se prodavačky taky víc než zákazníkům věnovaly čištění pultů. Nakonec jsem se na řadu přece jen dostala a od cesty do supermarketu mě zachránilo krůtí prso (předposlední maso v obchodě). Radost z úlovku masa mi opět zkazili mí zlatí teroristé. Dostali zmrzlinu, ale bez cirkusu se to neobešlo. Filípek si sice už umí krásně říct o míchanou zmrzlinu, ale když mu zmrzlinářka natočila višňovo-vanilkovou, řval, že takovou nechce. Konečně mi došlo, že míchanou myslí pouze vanilkovou. Děcka lízala zmrzku pod stromy ve stínu, tekla jim, Filip nesnáší, když má kapanec na tričku, tak se samozřejmě pod tím stromem dožaloval nového. Domů jsme opět jeli s řevem, protože Filípek skoro celou cestu ječel: ještě zmrzlinu, ještě zmrzlinu.

Doma si Filip musel třičko s jedním malým téměř neviditelným flíčkem od vanilkové zmrzliny sundat. Je hrozná cíťa, vadí mu i lehce mokrý rukáv. Baby můžou být mokré úplně celé a špinavé od hlavy až k patě a vůbec jim to nevadí.

K masu jsem se rozhodla upéct tento česnekový chleba, který jsem našla na zahraničním webu. Na obrázku vypadal úžasně. Úžasně i chutnal, nejlepší je ho sníst okamžitě. To jsme taky udělali, takže jsem nestihla pořídit ani archivní snímek. Určitě ho brzy udělám, protože tento chleba jsem nepekla naposledy.

TRHACÍ ČESNEKOVÝ CHLEBA (do dvou forem)

2 lžičky sušeného droždí
1 hrnek teplé vody
2 lžíce cukru
2 lžíce másla
1 hrnek teplého mléka
2 1/2 lžičky soli
5 1/2 až 6 1/2 hrnku hladké mouky

Do mísy naliju teplou vodu, nasypu do ní droždí a cukr, všechno promíchám a nechám 10 minut odpočinout. Potom přimíchám máslo, mléko, sůl a tři hrnky mouky. Nechám pracovat robot a postupně přidávám podle potřeby zbylou mouku. Těsto by mělo být hladké, nepřilepovat se ke stěnám mísy a pěkně tancovat kolem háku. Z vypracovaného těsta tvořím malé bochánky (měly by vypadat jako zmenšené Honzovy buchty). Ty namáčím do česnekem ochuceného másla.

OCHUCENÉ MÁSLO

8 lžic rozpuštěného másla
4 stroužky česneku (rozmačkané)
2 lžičky soli
nejlépe nasekané čerstvé bylinky (oregano, petrželka)

Obalené bochánky vkládám do formy (použila jsem formu na chlebíček, ale může být i dortová o průměru asi 20 cm). Chlebíčková forma je lepší. Pěkně se dá vyložit pečicím papírem a výsledek vypadá lépe. Je třeba ale mít ty chlebíčkové formy doma dvě. Těsto ve formách nechám asi hodinu kynout, mělo by se alespoň 1x zvětšit. Potom šup do vyhřáté trouby, asi na 200 °C, peču 35 - 45 minut.